A co soupeř?

Napsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Michal Weinfurtner 2002 Editoval : Michal Weinfurtner 2002 Převzato z : www.dartbase.com

Velmi závažným problémem je otázka, měl bych hrát proti terči nebo proti soupeři ? To je opravdu velká otázka, nejdiskutovanější dokonce mezi špičkovými hráči. Jsou zde dva různé přístupy, praktický a filozofický. Tady je pohled který zastávám.

Za prvé prakticky: Zdá se, že ignorování oponentovy hry je dobrá cesta jak zůstat klidný a vyhrát. Hlavní problém je ale v tom že je téměř nemožné, zůstat neovlivněn soupeřem. Klíčovým bodem k dobrému výkonu je uvědomění. Toto uvědomění musí být chápáno široce, to znamená angažovanost, soustředění, schopnost cítit vlastní hod atd.. To je absolutně nutné i pro hru osamotě, protože to jde ruku v ruce s energetickým stavem. Vysoce pozitivní energie vyžaduje uvědomělost, zábava totéž a ze sportovní psychologie víme, že na stoprocentní výkon podáme jen ve stavu vysoké pozitivní energie. Ale jak si můžu být vědom situace, když budu něco ignorovat? Je těžké až nemožné ignorovat jenom soupeřovu hru ! Jak můžete vidět, máme dvě věci které jsou proti sobě. Potřeba vysoké energie, která vyžaduje vysoké uvědomění situace a potřeba omezeného uvědomování si situace, které je třeba k ignorování soupeře. Dokonce i když opravdu zvládnete vyloučit soupeře kompletně z vaší mysli, ještě stále je tu situace kterou nemůžete nikdy ignorovat a musíte s ní počítat: soupeřovy zásahy.

Krátké shrnutí:

  1. Možná,že člověk který dokáže ignorovat soupeře a přesto zůstane ve skvělém energetickém stavu by mohl být dokonalým soutěžícím, ale toho nebudeme nikdy schopni dosáhnout.
  2. Protože to nejde a protože víme, že to nemůže zvládnout samozřejmě ani náš soupeř, zkusme toho využít v náš prospěch a zkusme ovlivnit našeho soupeře jak to jen půjde ( samozřejmě v duchu fair play !! ).

No a teď k filozofii: Ignorování soupeře je jako hra o samotě. Proč bych pak měl chodit na turnaje ? Co pak pro mě znamená vítězství ( kromě prachů samozřejmě ) ? Chodil bych na turnaje, když bych měl stejný požitek ze hry o samotě ? To nemá co dělat s praktickým přístupem, ale jestliže se dostatečně nebavím, nebudu hrát dobře – to je základní pravidlo sportovní psychologie. Bavím se když hraju zajímavý zápas, ve kterém můžu cítit vzrůstající napětí a to je skvělé pro práci na udržení tohoto napětí pod kontrolou. Nikdy bych neměl stejné zážitky, kdybych ignoroval soupeře. Pamatujte si – zábava je dobrá věc a je nezbytná k vítězství. Slovo zábava tady samozřejmě neznamená žádné ejchuhů a hurá během zápasu, je to spíš druh pozitivních vibrací které si užíváme spíše potichu.

Napsat komentář