Představivost

– používejte svojí představivostNapsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Michal Weinfurtner 2002 Editoval : Michal Weinfurtner 2002 Převzato z : www.dartbase.com

Chtěli by jste procvičit situace v zápase aby jste nebyli nikdy překvapení. Chtěli by jste změnit svojí techniku hodu ale vždy sklouznete ke staré, když začnete trénovat ? To jsou jen dvě věci které můžete zvládnout lépe, když se naučíte a budete používat duševní techniku znázorňování.

Základ této techniky zní jednoduše: Sedněte si do pohodlného křesla nebo si lehněte do postele, zavřete oči a představte si sami sebe v situaci, kterou chcete procvičit. To? vše. Možná si někdo teď říkáte že jsou v tom nějaké čáry nebo prostě blbost, ale buďte si jisti, že ne. A buďte se jisti, že většina sportovních hvězd používala a používá tuto techniku.

Ovšem, i vychytané věci se musí provádět správně, to znamená intenzivně a vědomě. Řekněme, že máte problém zavřít proti silnějšímu protivníkovi. Kdykoli máte šanci, jste zaskočeni a zkazíte to. Zkuste si tu situaci znázornit. Zavřete oči a představte si jak stojíte na čáře před terčem. Zkuste si představit tolik detailů, kolik dokážete. Slyšíte tichý ( nebo ne tak tichý ) hluk lidí kolem. Mimochodem, představujete si barevně nebo černobíle ? Zapněte barvy jestli je máte vypnuté. Cítíte váhu vaší ruky, cítíte šipku v ruce. Cítíte ten křídovitý odér kolem terče ( jen pro steelaře , pozn. překl. ) ? Čím více detailů si dokážete představit, tím lépe a tím více získáte z vaší osamělé znázorňovací seance. Nyní postupte ve vaší představě dál a zabijte ten double ! Strefili jste se ? Jestliže jste dobrým znázorňovačem, měli by jste stále mít problém se strefit. Jakmile strefíte vše ve vaší znázorňovací seanci, pravděpodobně si nepředstavujete dost intenzivně.

Jiný příklad: Pracujete na změně stylu hodu. Pamatujete si ten pocit vašich svalů, když jste jej poprvé zkusili ? Necítíte stále to přebytečné svalové napětí starého stylu ? Tuhle vzpomínku můžete využít ke znázorňování a k nalezení rozdílů. Dobří znázorňovači jsou schopni házet v představách a opravdu cítit ten hod. Jestliže jste schopni si představit pocit, kdy šipka letí správně a kdy špatně, můžete to znázornit, analyzovat rozdíl a to je mnohem častěji přesnější, než by jste byli schopni dosáhnout při tréninku na skutečném terči. To je velká výhoda, když jste dobří znázorňovači: jste schopni se ovládat a dokonce ovládat svoje reakce. Jestliže znáte pocit perfektního zásahu, můžete si jej vštípit během znázorňovací seance což vám pomůže zopakovat to během zápasu. Taková zpětná vazba je hlavním ziskem znázorňování. Samozřejmě často znázorňujete lépe než jste schopni zvládnout a použít.

Znázorňování je jako autogenní trénink. Mělo by být prováděno regulérně. Počet situací nebo pocitů, na kterých můžete pracovat pomocí znázorňování je téměř nekonečné.

Tady jsou jen některé:

  • Problém s obávaným soupeřem
  • Vypjaté situace
  • Problémy s technikou hodu
  • Nervozita
  • Špatné hrací podmínky
  • Příprava na soupeře kterého dobře znáte a často s ním hrajete
  • Příprava na soupeře kterého znáte ale nikdy jste s ním nehráli
  • Zbyl vám čas ale nemáte poblíž žádné šipky, můžete trénovat
  • Strach z koček ( jo to už není o šipkách 😉 )

A nakonec trochu z jiného soudku:

Jeden skvělý baletní sólista jménem Nureev, když dostal otázku, jestli mu nepřipadá smutné, že on sám nemůže nikdy vidět jeho skvělý tanec odpověděl, “ Ale já se vidím tančit „. Že by znázorňování ?!

Něco o energii

Napsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Michal Weinfurtner 2002 Editoval : Michal Weinfurtner 2002 Převzato z : www.dartbase.com

Zaprvé si zapamatujte jednu věc: Když budeme mluvit o energii budeme vždy mít na mysli také motivaci ! Vysoce motivovaný hráč shledá velice obtížné hrát na vysoké energetické úrovni.

Co je energie ? Je to převážně o tom jak se cítíte během hry a jak zvládáte situaci. Koncentrovaní a uvědomělí hráči hrají ve vysoké energetické úrovni. Hráči kteří nevěnují příliš pozornosti tomu co se děje hrají jsou v nízké energetické úrovni. Ve sportovní psychologii je energie také definována negativním - pozitivním prostředím. Proto tedy váš energetický stav může být popsán čtyřmi způsoby: Vysoce pozitivní (A), Vysoce negativní (B), nízce pozitivní (C) a nízce negativní (D). Tyto čtyři "sektory" jsou rozloženy v diagramu na obrázku dole. Smajlíci vám ukazují jak se cítíte v tom kterém energetickém stavu.

Vysoká a nízká :

Pochopení rozdílu mezi vysokou a nízkou energií je relativně jednoduchý. Hráč s nízkou úrovní energie nemá příliš velký zájem o výsledek utkání. Možná máte zkušenost s takovou situací, když jste neměli moc velkou motivaci, byli jste unavení nebo znudění. Vysoká energie znamená vysokou koncentraci, zájem o hru a samozřejmě vysokou motivaci.

Pozitivní a negativní :

Negativní energije je trošiku složitější na pochopení. Ta nastává ve chvíli kdy absolutně chcete vyhrát a opravdu usilovně se o to snažíte. Nemáte ze hry zábavu, je to jako snažit se pracovat tvrdě, bojovat se vším kolem. Je to druh "Thomas Muster Game" když to porovnáme s tenisem. Vysoká pozitivní energie je typická pro Andre Agassiho, když máte radost ze hry, vše jde snadněji. Mnoho koncentrace a zaujetí, jistě ale s lehkostí. Mnoho sportovců popisuje tuto pozitivní energii prostě jako zábavu během hry. Milujete šipky, rádi soutěžíte, dokonce i když jde o tuhý boj. Důležité na celé věci jsou ty tři typy energií ( B-D ) ovlivňující vaší hru, dovolující vám využít jen část vašich schopností. Podívejme se na ty typy jednotlivě.

Typ D, nízká negativní energie :

Toto je jistě nejhorší případ co se může přihodit. Okamžitě se pokuste zdvihnout svou energii. Špatná koncentrace, špatné myšlenky. V této energetické úrovni nemůžete využít více jak 50 až 60 procent vašich schopností pro hru.

Typ C, nízká pozitivní energie :

Skoro stejné jako u typu D, ale jste v lepší situaci pro zlepšení stavu na optimální typ A.

Typ B, vysoká negativní energie:

Druhý nejlepší energetický stav. Vysoká koncentrace, ale velmi negativní myšlení. Normálně kombinované s napětím. Většina hráčů může dosáhnout až 80 procentního využití svých schopností.

Typ A, vysoká pozitivní energie :

Nejlepší energetický stav. Může být popsán takto, "máte radost z toho co děláte". Stoprocentní využití schopností je dosažitelné.

Přechod z jednoho energetického stavu do druhého

Z nízkého do vysokého

Zkuste se více soustředit. Zkuste se pobavit. Neradi hrajete šipky ? Jsem si jistý že je milujete, jinak by jste tu přece nebyli.

Z negativní na pozitivní

To může být těžší, ale je to možné. Zkuste ovládnout negativní myšlenky. Není zábavné prostě jenom hrát šipky ? Podívejte se do článku o napětí, mohl by vám pomoci. Negativní energie často přichází když se hra nevyvíjí zrovna ve váš prospěch. Dobří hráči zvládají zůstat v pozitivním energetickém stavu, nezávisle na tom jak se hra vyvíjí. Jestliže se zlobíte, že vaše hra je trochu ( nebo hodně ) špatná, zkuste se nějak povzbudit. Duševně silní hráči spatřují své chyby jako šanci ukázat svou sílu a přesto zvítězit. To je jeden z klíčových bodů sportovní psychologie a jediná cesta jak toho dosáhnout je hrát ve stavu vysoké pozitivní energie.

Překvapení z vedení

Napsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Michal Weinfurtner 2002 Editoval : Michal Weinfurtner 2002 Převzato z : www.dartbase.com

V některých hrách jste pozadu, v některých zas vpředu, to je obvyklá šipkařova situace. Obě situace mají své duševní následky. Velmi ovyklé jsou situace, kdy lepší hráči jsou ve vedení. To je normální situace na kterou jsou všichni zvyklí. Ve většině případů slabší hráč rezignuje během zápasu a vše je ztraceno. Obvykle je jednoduché poznat kdo je pozadu, pouhým sledováním chování. Takzvaní „zadní“ hráči sklánějí hlavu a ramena, obvykle kroutí hlavou nebo dokonce rýpají či reptají.

Ovšem, takto se chovají jen duševně slabí hráči.

V situacích kdy začínáte ztrácet je velmi důležité, věnovat se tomu, jak vypadáte navenek. Překontrolujte se podle toho co jsem psal v prvním odstavci, vypadáte jako poražený ? Pak taky obvykle jste. Vedoucí hráč přesně takové chování očekává. Zdvihněte hlavu, pozvedněte ramena a stoupněte si na čáru sebejistě. Nehleďte na vaše postavení v zápase, tvařte se protě jako vítěz. Váš soupeř rozpozná váš jistý výraz a pravděpodobně ( obzvláš? pokud je duševně slabší ) začne přemýšlet o tom, proč vypadáte jakoby jste byl vedoucím hráčem vy. A v tu chvíli máte šanci. Jakmile se vám podaří přimět soupeře, aby přemýšlel více než obvykle, může stratit svojí koncentraci. Samozdřejmě musíte taky

dobře zahrát, aby jste zvítězili, ale když vypadáte jako silný a sebejistý ( přestože se tak momentálně necítíte ), reálná síla a jistota se obvykle dostaví. Jestliže vypadáte jako šéf u terče, není neobvyklé, že se jím stanete.

To ovšem vyžaduje praxi. Takže, dbejte na to jak vypadáte během šipkových turnajů. Požádejte přátele aby vás sledovali během zápasů a na konci turnaje a? vám řeknou jaký z vás měli pocit. Po nějakém čase pro vás nebude tak těžké rozpoznat, jaký efekt má váš vzhled na soupeře a budete schopni jej správně ovládat.

Nyní se podíváme na situaci „neočekávaného vedení“. Představte si, že hrajete proti lepšímu soupeři. Z nějakého důvodu, se ale soupeři nedaří, nebo vy zrovna hrajete životní hru a dostali jste se do vedení. Ve většině případů se stane něco opravdu zvláštního: Slabší hráč momentálně vedoucí zápas znervózní a často zápas prohraje.

Co se stalo ? Každý nastupuje do zápasu s myšlenkou jak bude zápas probíhat. Je dobré být připraven na to, co se bude dít na terči v příštích minutách. Když jeden hraje proti silnějšímu soupeři, očekává tuhý boj a normálně to tak bývá. Ale někdy jdou věci lehčeji než očekáváme, a když taková situace nastane, jsme překvapeni a začínáme přemýšlet. „Jo! Co se to děje, já vedu ! Teďka mám šanci ! TEĎ BUDU MUSET ZABRAT!!“ A už jste v té nesprávné náladě „Musím, teď a nebo nikdy !!“ a jak tak nad tím přemýšlíte, dostáváte se pod tlak a dostaví se napětí a nervozita. Všichni víme, že nervozita a napětí jsou velmi nepříjemné a obvykle jsme schopni je rozpoznat. A v tom je právě ošidnost situace „neočekávaného vedení“. Jste tak šťastni a překvapeni vedením, že si nevšimnete vrůstajícího napětí. A to je právě ten důvod, proč tolik hráčů v takovém zápase prohraje.

Řešení: čekejte neočekávané. Před každým zápasem počítejte s tím, že může být lehčí než si myslíte. Jednou jsem hrál na Světovém šampionátu v Londýně a šel jsem na Johna Loewe. Situace byla příznivá, vedl jsem zápas. Ale co se stalo, John hrál strašně. A když říkám strašně tak myslím strašně, čtyřicet pětky, čtyřicet jedničky a podobně. Vedl jsem v prvním legu o dvě stě ! Zbývalo mi devět šipek na double ale nemohl jsem zavřít. Netřeba říkat, že jsem byl dost zmatený , a John zápas hladce vyhrál 2:0, 2:0. Přestože jsem znal tento fenomén z dřívějška, byla toto situace, kdy mi opravdu došlo jak důležitá je duševní stránka hry. ( aaach jo !)

Zejména nezkušení hráči bývají dost zmatení z takových situací. Obvykle hrají lépe pozadu, než když jsou ve vedení – prostě protože nezkušení hráči jsou více zvyklí být pozadu. Jenom sledujte přední talentované mladé hráče na turnajích, jsem si jistý, že shledáte má slova pravdivá. A nakonec si zapamatujte: Nehleďte příliš na jméno hráče. Teďka už vím, že dokonce i John Loewe občas hraje jako John Smith… .

Boj s napětím

Napsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Michal Weinfurtner 2002 Editoval : Michal Weinfurtner 2002 Převzato z : www.dartbase.com

Hráči si často stěžují na veliké napětí v rozhodujících okažicích zápasu, že dík němu nebyli schopni vytěžit z vyložené šance, nebo alespoň zabojovat. Všichni jistě dobře znáte ty hrozné chvíle, kdy máte v rozhodujícím legu krásnej double 16, v ruce tři šipky a musíte zavřít jinak prohrajete.

V takové chvíli přijde na scénu nervozita. Ruce se vám třesou, kolena povolují jako máslo na slunci a vy prosíte BOHA či BUDHU, aby vaše šipka zasáhla. Jenže bůh je zrovna na snídani, budha medituje nebo co, a vy minete. Váš soupeř nastoupí s úsměvem na tváři a zavře 60 na dvě šipky. Později přemýšlíte co se to s vámi dělo. Kdyby jste byli v pohodě, jako předešlé legy, museli by jste strefit ten double 16 skoro poslepu. Zatracený nervy řeknete si a máte naprostou pravdu. Za to všechno může myšlení !

Jakmile jdete k terči s myšlenkou, že se musíte strefit jinak prohrajete, máte velkou šanci, že se nestrefíte. Je to tak jednoduché a tak těžké: Nemyslet na vítězství ani na prohru. Pouze myslet na HRU ! Když se já dostanu do rozhodujícího okamžiku hry, potichu si říkám, prostě hraj. Zbytečně se nerozptylujte myšlením na prohru. Prostě vyškrtněte toto slovo z vašeho slovníku. Ke hře ho nepotřebujete. Naučte se ovládat svoje myšlení. Kdykoli přijdete na negativní myšlenky během zápasu, dopřejte si duševní odpočinek a řekněte si DOST ! Zdvyhněte ramena, nadechněte se a postavte se na čáru, koncentrováni jen na jedinou myšlenku, hraj ! To stačí ve většině situací, kdy cítíte napětí.

Ale někdy se vám ruce chvět nepřestávají a vy nejste schopni zaostřit na terč. Když už je situace tak špatná, mám pro vás jednoduché relaxační cvičení. Vyžaduje jen trochu tréninku. Říkám mu „ticho prosím“. Věnujte deset minut, tak často jak jen můžete, nejlépe denně, nejméně však jednou týdně, sedněte si a relaxujte. Stiskněte jednou rukou palec druhé. Myslete na nějaké příjemné místo. Může to být třeba nějaké pláž v tropech, kde se válíte s krásnou kočkou, nebo křeslo vašeho obýváku, prostě na cokoliv, co shledáte příjemným a při čem se vám dobře odpočívá. Pokud možno setrvejte s touto myšlenkou alespoň pět až deset minut. Pokud budete toto cvičení provádět pravidelně a poctivě, pak vám bude stačit, během vypjaté situace jen stisknout palec ruky a napětí bude pryč.

Šipkařův vývoj

Napsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Petr Zelenka 1999 Editoval : Michal Weinfurtner 2002 Převzato z : www.dartbase.com

Článek o různých fázích ve vývoji šipkaře, o důvodech, proč se objevují a o tom, co musíte dělat, abyste je ovládli

Jednou z nejhorších a nejdůležitějších situací ve vývoji šipkaře je zkušenost s první skutečnou krizí - s prvním propadem.

Začínající hráči se většinou vyvíjejí velmi rychle. Zvláště v případě, kdy jsou obdařeni množstvím talentu, mohou vystartovat jako rakety, přičemž se za chvíli dostanou z nuly až na špičku. Probojovávají se daleko v turnajích a pokud jim to talent dovolí, tak i nějaký vyhrají. Po krátkém čase se ale věci nějak zaseknou. Úroveň jejich hry se začne zhoršovat a často jejich hvězda zhasne rychleji, než vzplála. Dost jich přestane hrát a už je nikdy neuvidíte. Ti, kteří se udrží na turnajové scéně, se stanou jedním hráčem z mnoha, kterým se čas od času podaří zahrát dobrý turnaj, ale už nikdy nedosáhnou na úplnou špičku.

Ale přeci jenom, několik těchto talentů překlene tento zvrat. Časem začnou opět dosahovat dobrých výsledků a někdy je můžeme vidět později bojovat o nejvyšší příčky.

Ale co se stalo s těmi, o kterých jsme již neslyšeli? Většinou se mluví o osobních důvodech - přítelkyně, svatba, děti, práce apod. Jasně, to je možné. Ale často může jít také o to, že začali být frustrováni tím, jak se jejich hra přestala zlepšovat stejným tempem jako na začátku - hra pouze stagnovala nebo se dokonce zhoršovala a oni nebyli schopni vysvětlit proč.

Ve většině jiných sportů by tu byl trenér, který by jim řekl, že se nejedná o katastrofu - je to normální a jmenuje se to: první propad. Ale v šipkách existuje velmi málo trenérů (tedy, jestli vůbec nějací jsou?), tudíž hráči jsou závislí jen sami na sobě. Díky tomu musí hráči čelit problémům, které by je neobtěžovaly, pokud by byli pod patřičným dohledem.

V tomto článku vám chci dát vodítko v šipkařském rozvoji uvedením pěti fází šipkařského procesu. Každá fáze má své osobité rysy a problémy. Poté, co se tímto článkem propracujete, byste měli být schopni zařadit sebe do určité skupiny. To, jak doufám, vám pomůže lépe rozumět tomu, co se děje s vaší hrou, a ukáže vám, jak se dostat o fázi dále.

Typická křivka

Podívejte se na tento graf. Ukazuje obvyklou křivku, po které se pohybuje klasický soutěživý hráč, který u šipek vydrží.

Toto je samozřejmě pouze zjednodušený nákres hracího pokroku. Křivka převzatá ze "skutečného života", např. z průměrů hodů na šipku v každém ligovém zápase, by nikdy nemohla být takto hladká a stejnoměrně rozprostřená. Tento graf ukazuje pouze všeobecný trend vývoje.

Věcí, kterou můžete postrádat, je měřítko na horizontální ose. To je vynecháno záměrně, protože se jedná o individuální veličinu závisející na každém hráči. Například, většina hráčů projde všemi těmito fázemi, přičemž nezáleží na tom, na jaké šipkařské úrovni skončí s výjimkou hráčů, kteří se nedokáží přenést přes první krizi, ale o tom až později), ale jak dlouhý čas hráč potřebuje, aby jimi prošel, je velmi individuální. Příkladem může být Eric Bristow, kterému trvala cesta od první šipky k dosažení vrcholu méně než 10 let. Na druhou stranu Dennis Priestley potřeboval celých 25 let k vymrštění se na úplný vrchol po vítězství na Embassy World Championship. Osobně si myslím, že to zabere minimálně pět let, než se dostanete od úrovně začátečníka až na experta.

Je lehké poznat, že dva nejvýznamnější body na křivce jsou první vrchol a první pád. Určují také dvě nejdůležitější fáze v kariéře šipkaře. Zde je všech pět fází:

1. fáze: Raketa

Období mezi začátkem vážného hraní šipek (pravidelné hraní turnajů nebo ligy) a prvním vrcholem. Jedná se o pravděpodobně nejkratší fází a je determinována rychlým a prudkým zlepšováním herních kvalit.

Každý šipkař má talent - někdo více, někdo méně. To určuje startovní čáru jeho začátečnické úrovně a většinou výšku prvního vrcholu, ale NE VÍCE ! Hlavně to neznamená, že by hráč se skvělým talentem neměl mít problémy při dalším vývoji - spíše opak je pravdou.

Ze začátku se hráč zlepšuje velmi rychle.

Zaprvé je zde samozřejmě velký prostor pro vzestup, protože hraje špatně (je začátečník, tak co byste od něho čekali jiného?).

A za druhé (mnohem více důležitější pro pochopení problémů v pozdějších fázích), protože ZAČÁTEČNÍK MNOHO NEPŘEMÝŠLÍ O TOM, CO DĚLÁ, POUZE HRAJE ŠIPKY. Neslyšeli jste to již někdy? Nemysli na to, jenom hraj. Právě tohle dělají začátečníci, protože neumějí přemýšlet o věcech k přemýšlení. To by vám mělo znít přirozeně. Například pokud jste již zkušenější hráči, kroutili jste někdy hlavou nad začátečníkovým zakončením? Ne nad faktem, že hraje špatné trebly a dably, ale faktem, že je ZASAHUJE. To je druh bezstarostné nálady, který je tak skvělý pro trefování.

Tak dosáhne "raketa" prvního vrcholu, který může být ohromný, pokud má hráč dostatek talentu. Málo talentovaní hráči se mohou vyvíjet pomaleji a jejich křivka je pak plošší a první vrchol mnohem níže, ale zároveň se mohou téměř úplně vyhnout druhé fázi.

První fáze je většinou nejkratší ze všech (pouze čtvrtá může být kratší nebo někdy může chybět úplně). Neměla by trvat déle než dva roky, jestliže hráč hraje pravidelně, což ale většinou ano, protože nalezl něco nového a měl by být infikován šipkařským bacilem. Lepšící se výsledky působí také jako dodatečná motivace.

Hráči, kteří v této fázi nehrají často, dosáhnou pouze zřídka vyšší úrovně hry. Jestliže je nebaví právě v této fázi hrát pravidelně, nejsou předurčeni k tomuto sportu. Bez toho nemůže existovat vůle po vítězství. Často zůstávají v zásobě společenských hráčů, kteří hrají šipky pouze pro zábavu a ne kvůli trofejím. Sice to není správná cesta, jak se stát dobrým hráčem, ale na druhou stranu se nikdy nedostanete do potíží během následujících fází.

2. fáze: Podlomení nebo-li katastrofa

Období začíná ihned po prvním vrcholu kariéry a je určováno náhlým a rapidním propadem v herní úrovni. Obvykle, čím vyšší je první vrchol, tím horší je následný propad. Konec této fáze je determinován ustálením tohoto propadu, buď protože "se již nemůžete více zhoršit" nebo protože se vaše výsledky začnou pomalu ale jistě zlepšovat. Hráči jejichž výsledky se nezlepšují mnoho let po prvním vrcholu a následném rapidním propadu, mohou skončit mezi množstvím šipkařů, kteří v této fázi uvízli. Jsou obvykle frustrováni a velmi silně trénují, ale bez většího úspěchu. Nebo případně již akceptovali, že šipky nejsou sport pro ně a hrají pouze rekreačně nebo úplně skončili.

PARADOX FÁZE VEDOUCÍ K PRVNÍMU PROPADU: jedná se o nejpříšernější fázi ze všech, ale je nezbytností k tomu, abyste se mohli stát dobrými hráči. Čím víc jste talentovaní, tím více vás zasáhne. Čím více se snažíte dostat z ní ven, tím více se potápíte. Čím vyšší je váš první vrchol, tím hlubší bude vaše první sedlo. A na závěr: pokud máte první vrchol příliš vysoký a nezažijete první propad, nikdy se nestanete výborným hráčem, protože se vyhnete třetí fázi - procesu učení.

V první fázi jde všechno lehce. Zlepšování je všudypřítomné a všechno je fajn. Ale pak po dosažení prvního velkého úspěchu následuje náhlé zhoršení vaší herní síly. Neumíte to vysvětlit, proto to možná ignorujete. Ale potom se to vrací nebo alespoň se dále nezlepšujete, a proto začínáte dělat něco, co by mělo do budoucnosti převrátit váš šipkařský vesmír: začínáte myslet a dělat spoustu věcí odlišně. Avšak pokrok, ve který jste doufali, nepřichází, proto opět něco měníte - šipky, postoj, držení šipky. Stále zjišťujete, že místo toho abyste se zlepšovali, je to čím dál horší. Chcete se vrátit k tomu, co bylo dříve, ale díky nějakému neznámému důvodu to není možné. Znova začínáte přemýšlet, měníte jinou část šipky, ale opět to věci pouze zhoršuje. Vítejte v druhé fázi.

Během druhé fáze zjišťuje hráč, že šipky nejsou líbánky, ve které doufal - lehký a nekonečný pokrok bez limitu v dohledu. Můžete to zdůvodnit takto: jakmile začínáte přemýšlet o tom, co děláte, váš bezstarostný přístup z první fáze je pryč. Prosím, nezalekněte se teď, ale UŽ SE NIKDY NEVRÁTÍ. Šipky, jak jste je znali ze začátečnické fáze, jsou již nadobro pryč, ale není to nic, čeho byste se měli bát. Je to dobrá věc.

Dělali jste všechny věci přirozeně a lehce, a nyní chcete, aby se vám tyto pocity vrátily. Zapomeňte na to, prosím. Spoléhali jste se na věci, které fungovaly nevědomě. Nejenom, že je to nemožné, jakmile jste začali přemýšlet o tom, co děláte, ale také proto, že s takovýmto chováním budete vždy pasažérem vašeho nevědomí. Není mnohem lepší mít věci pod kontrolou ?! Není lepší reagovat na špatný vývoj dne a vědět, jaké věci změnit, když se něco takového děje?

Druhá fáze je fází hledání. Je mnohem horší díky tomu, že je ve skutečnosti velmi těžké najít cenné informace o šipkách. Jak zjistíte správnou šipkařskou techniku? A jak můžete vědět, že právě ta technika toho, komu věříte, je tou správnou (tento webovský projekt byl vytvořen s cílem nabídnout informace právě o těchto problémech on-line, jestliže mi věříte navštivte technickou sekci ). Celá obtíž nezbytnosti druhé fáze je hlavně díky nedostatku informací o šipkách spojeném s nedostatkem trenérů. Pokud byste se učili s pomocí trenéra (jako například v tenise nebo lyžování), druhá fáze by vás sice neminula, ale byla by mnohem méně dramatická, protože byste věděli, že vaše technika je v pořádku - váš trenér by vám řekl, co dělat a čemu se vyhnout. Ale v šipkách jste závislí pouze sami na sobě, což většinou znamená, že všechny problémy musíte řešit metodou pokus-omyl.

OK, dost mého trenérského bědování, to vám moc nepomůže.

Co vám pomůže, je pokračovat v hledání a nepřestávat trénovat. Ale pozor, příliš velké snažení je jedem v našem sportu. Šipky potřebují houževnatost, ale ne zběsilost. Berte to s klidem. Akceptujte, že některé pocity během druhé fáze jsou deprimující. Nikdy nezapomínejte, že hrajete hru, kterou máte rádi. A to nejdůležitější - NEKONČETE !! Říkám vám to, protože jsem osobou, která prošla příšernou druhou fází, a ví jaké pocity k vám mohou přijít. Ale teď vím, že po druhé fázi přijde "odlehčující" (ale také perná) fáze třetí, a jsem rád, že mě první propad neminul.

Hráči, kteří se nedostanou přes druhou fázi, většinou šipky úplně zabalí nebo se rozhodnou, že nejsou děláni pro to, aby byli mistři (fáze 5) nebo bakaláři (fáze 3) šipek. Hodně jich potom hraje šipky společensky, ale i mezi těmito "společenskými hráči druhé fáze" se najde skupina, která je jemně deprimována tímto faktem, protože se stále snaží pilně trénovat, ale na jejich hře to není vidět. Pokud jste mezi nimi, chci vás povzbudit v tom, abyste nevzdávali váš osobní sen, který v tomto sportu máte. Jestliže máte čas a chu? tvrdě trénovat a jít za vaším cílem, je možné vše. Druhá fáze není jednosměrkou, je sice nezbytností k tomu, abyste se stali skutečným mistrem, ale i bez ní můžete být bakalářem šipek, což není také zas tak špatné.

3. fáze: Těžká práce nebo-li učení se hrát šipky

Toto období je charakteristické množstvím vzestupů a pádů se slabou stoupavou tendencí. Tato fáze může trvat i roky, ale ne více než jeden až tři. Hráči se zde již otřepali z první krize a tvrdě pracují na zlepšování, což se pomalu začíná vyplácet.

Konečně se vám podařilo dovést druhou fázi ke konci a neskončili jste se hrou, které jste se začali věnovat. Gratuluji vám, nebylo to lehké. Jako odměna vás čeká šipkařský bakalář.

Třetí fáze je skutečná učební část. Jak můžete vidět z diagramu (kde je původní hladký postup zvětšen do více realistické křivky), jedná se o sekvenci mnoha pádů a vzestupů, ale jasný vzestupný trend je zřejmý. Někteří hráči mohou vzdát i zde, ale od všech, kteří dočetli můj článek až sem, očekávám, že jsou odhodláni projít i touto fází. Jestliže je hledání klíčovým slovem pro druhou fázi, pak pro třetí jím je práce. Během druhé fáze jste našli mnoho věcí, které nefungovaly, ale zároveň také pár těch, které fungovaly, jinak byste nemohli dospět do třetí fáze. Na druhou stranu, jestliže budete pokračovat v hledání dále, najdete alespoň něco, tudíž přechod do třetí fáze je přirozený a nevyhnutelný, pokud nepřestáváte hledat.

Ve třetí fázi se stále nacházíte na straně hledání, ale není to již slepý let, který jste prožívali dříve - získáváte cit pro to, jakým směrem se máte ubírat. Pořád se sice jedná o metodu pokus-omyl, ale již dokážete předvídat výsledky. V některých případech se sice možná přesvědčíte o opaku, ale to jen přidá vašim zkušenostem a znalostem šipek. Jste na správné cestě a měli byste to cítit.

Na konci třetí fáze vás čeká bakalářský titul s dosažením druhého vrcholu, který je o dost výše než první. Vaše důslednost se také zlepšila, protože nyní víte co dělat v případech, kdy věci nefungují tak, jak by měly. Jste schopni ubírat se správným směrem, když cítíte problém při rozhazování před turnajem (samozřejmě po této fázi víte, že rozhazování před turnajem je velmi důležité), a vytvořili jste si "záchranné postupy" pro případy, že se vám najednou přestane v zápase dařit, a tím se vám ještě podaří nepříznivý průběh zvrátit.

Jestliže nevíte o čem zde píši, znovu podotýkám - nebuďte frustrováni. Ačkoliv můžete pochybovat o tom, že všemu zde zmíněnému porozumíte, slibuji vám, že jakmile vstoupíte do třetí fáze a budete pokračovat pilně v tréninku, vše pochopíte. Jestliže pracujete, pak pokrok přijde přirozeně. Může to trvat rok, dva (někdy i tři nebo čtyři), ale na tomto místě je dobrý výsledek již nevyhnutelný.

4. fáze: Konsolidace

Po tvrdé práci hráč dosahuje druhého vrcholu, který je výše než první. Hraje lépe než kdykoliv předtím, ale přeci jenom ho čeká druhý propad. Touto fází nemusí projít všichni hráči, ale ti, kteří ano, se ocitnou v podobné situaci prvnímu propadu. Protože však již získali zkušenosti z druhé a třetí fáze, je pro ně již mnohem lehčí bojovat proti této druhé krizi, a mohou se velmi brzy dostat zpět na cestu nahoru.

S bakalářským titulem v ruce vás nyní čeká nepříjemné ale naštěstí krátké překvapení: DRUHÝ PROPAD.

Nelekejte se, druhý propad je mnohem méně dramatický než první. Nyní máte dost zkušeností a znalostí na to, abyste věděli co dělat. Musíte pouze zůstat chladní a dělat to, čemu jste se naučili během třetí fáze.Všimněte si diagramu, druhý propad není tak hluboký, zavede vás pouze do oblasti okolo prvního vrcholu. Snilo se vám o takovéto situaci během prvního propadu?

Druhý propad je krátkým obdobím. Pokud máte štěstí, vůbec ho nezažijete nebo ho pouze zaznamenáte jen jako jeden z mnoha malých pohybů nahoru a dolů při své cestě za mistrovstvím.

Čtvrtá fáze může být vnímána jako období konsolidace. Měli byste být již mezi tvrdými hráči vaší ligy. Lidé znají vaše jméno, a to je pro vás dobré, protože i během špatných dnů můžete vyhrát zápasy díky vaší reputaci, což znamená, že se vás méně zkušení hráči bojí. Hráči v páté fázi pro vás již také nejsou neporazitelní, zvlášť pokud vás neberou vážně.

Prožitím druhého propadu získáte opět mnoho zkušeností o této hře, čímž se stáváte více a více vyrovnaný. Prošli jste již tím nejhorším, co můžete v šipkách zažít, a nyní je již čas na trénink stát se mistrem.

5. fáze: Jdi na to ! - dosahování profesionálnosti

Konečná fáze šipkaře. Již prošel mnoha vzestupy a mnoha propady. Pokud se dostane až do této fáze, znamená to, že získal mnoho cenných zkušeností. Stále ještě je možné pozorovat malé výkyvy ve výkonnosti, ale ty již nejsou žádným dlouhodobým problémem, protože hráč ví, jak se s nimi vypořádat. Jestli to se šipkami myslí vážně, trénuje a hraje soutěže, může se dostat na jakkoliv vysokou úroveň hry. Stal se skálopevným hráčem, kterého jen tak nic nerozhází, a má všechny předpoklady, aby porážel velká jména v tomto sportu.

Jakmile jste zde, propady již nejsou na programu dne. Jedinou věcí, která se přirozeně děje, jsou malé pohyby nahoru a dolu. Pokud jste dole, mohou být pro vás nebezpeční hráči třetí a čtvrté fáze, kteří nejsou zvyklí vzdávat zápasy jen díky reputaci (výjimečně by mohli být nebezpeční i hráči první fáze, protože vás třeba neznají). Pokud jste nahoře, můžete začít soutěžit s velkými šipkařskými jmény o nejvyšší posty v našem sportu.

Klíčovým slovem je zde vyrovnanost. Je možné, že stále nemáte takovou hrací sílu, abyste poráželi velmistry, ačkoliv jste již v páté fázi, ale jasný znak toho, že se blížíte mistrovství, není hrací síla, ale právě vyrovnanost a fakt, že jste prošli již všemi důležitými fázemi šipkařova vývoje. Můžete mít nedostatek talentu nebo mládí, abyste se stali expertem, ale můžete si být jisti, že jste získali všechny důležité znalosti. Jestliže nejste zaměstnáni tím, že ztěžujete život právě expertům v turnajích, splnil jste všechny předpoklady k tomu, abyste se stal respektovaným trenérem, náš sport je velmi potřebuje (vzpomeňte si na mé bědování v druhé fázi).

Jak trénovat?

Napsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Petr Zelenka 1999
Editoval : Michal Weinfurtner 2002
Převzato z : www.dartbase.comČeský překlad z : sipky.inetsys.cz

Trénink je klíčovým bodem pro zlepšování vaší hry. Jistě jste již slyšeli známé šipkařské rčení: „Tři základní pravidla pro to, abyste se stali dobrým hráčem jsou :trénink, trénink a ještě jednou trénink“.

Trénink ale není bezmyšlenkovitým házením šipek do terče po několik hodin a následným automatickým zlepšováním. Atleti mohou získat svaly z neustálého opakování stejných cviků pořád dokola. Šipky ale nejsou stejným vojenským tréninkem, záleží naopak na dovednosti a výdrži. Takže šipkařský trénink je úplně o něčem jiném a já vám chci dát pár šikovných rad, jak se do něj pustit.

Frekvence a kvalita jsou důležitější než kvantita

Jak často a jak dlouho? To je obvyklá otázka, kterou dostávám od šipkařů. Obecná odpověď není samozřejmě zas tak překvapující: Co nejčastěji a co nejvíce. Ale kolik lidí může házet šipky osm hodin denně? Odpověďí jsou možná profíci a někteří nezaměstnaní, ale těžko někdo jiný. Takže si musíte odpovědět sami – používejte tolik času, kolik můžete a chcete obětovat. Jestli je to osm hodin denně .. skvělé. Jestli jedna hodina .. také stačí.

Jakkoliv dlouhý je tento čas, měli byste ho využít co nejlépe. Jedna hodina intenzivního, uvědomělého a motivujícího tréninku je lepší než osm hodin znuděného zahazování šipek do terče. A jak jste si mohli přečíst v nadpisu této části, frekvence je důležítější než kvantita. Lehký příklad: Hráč X trénuje každou neděli sedm hodin, ale v týdnu na šipky vůbec nesáhne. Hráč Y trénuje každý pracovní den půl hodiny, dvě hodinky si zahází v sobotu a každou neděli si dá od šipek odpočinek. Hádejte, kdo z nich používá svůj čas lépe. ANO, frekvence je více důležitá než kvantita, takže využití času hráče Y je mnohem lepší.

Vyzkoušejte trénovat každý den v týdnu s přestávkou ne delší než jeden či dva dny. I když máte o pracovních dnech pouhých dvacet minut, je to stále dobrý trénink, ale v tom případě byste si měli naplánovat alespoň jedno delší házení na víkend. Řekněme něco přes dvě hodiny, pokud doopravdy stojíte o zlepšování vaší šipkařské kondice. Frekvenční pravidlo může být použito i v rámci jednoho dne. Například je vhodné si zahrát 15 minut během oběda, pokud můžete, a dalších 15 minut večer, když se vrátíte z práce. Německý profík Andre Welge si vždy ráno před odchodem do práce přivstal a dal si dvacetiminutový trénink místo ranní rozcvičky. Není to pro každého (alespoň ne pro mě, protože DOOPRAVDY nesnáším ranní vstávání), ale rozhodně to může pomoci.

Nejenom frekvence, ale i intensita tréninku, je důležitější než kvantita. Váš trénink musí probíhat na stejné úrovni koncentrace jako turnajové zápasy. Jesliže vaše soustředění během delšího tréninku začíná upadat, dejte si pauzu. Takových patnáct až třicet minut přestávky je fajn. Pauzu byste si měli také dát v případě, že se při tréninku snižuje vaše motivace a také když nejste spokojeni se svou hrou. Je lepší na chvíli přestat a vyzkoušet to za chvíli s novou koncentrací a pozorností. Trénink bez soustředění a motivace je špatný trénink. Profík Rod Harrington mi řekl, že nikdy netrénuje, pokud na to nemá náladu. V žádném případě se nesmíte do tréninku nutit. Pokud nechcete, netrénujte. Jestliže ale nemáte chu? si po jednom či dvou dnech přestávky opět zahrát, těžko máte osobnost dobrou na to, abyste se mohli stát dobrým hráčem. Většina jiných sportů vyžaduje sebetrýznění (většinou s cílem získat svaly), ale šipky ne. Šipky jsou hlavně o koncentraci, ne o fyzickém a psychické trápení.

Proč je lepší být sám (nejlepším tréninkem je trénink o samotě)

Samotářské trénování je mnohem více hodnotné než trénování s přáteli nebo pouhé hraní co nejvíce zápasů. Hraní turnajů je samozřejmě také velmi důležité, ale kdybych měl dát poměr mezi turnajové zápasy a samostatný trénink, byl by asi tak 3:1 ve prospěch tréninku.

Důvody v pozadí nejsou tentokrát tak zřejmé, protože mnoho šipkařů má zkušenosti s tím, že doma o samotě hrají výborně a potom při zápasech naprosto zklamou. Proto si myslí, že se jedná o nedostatek zkušenosti ze zápasů samotných. To je ale nesprávná myšlenka.

Je faktem, že všichni hráči hrají hůře v zápasech než při domácím tréninku. Někdy se tomu dá těžko uvěřit, ale stejný problém mají i velmi známí profíci. A neplatí to pouze u šipek, ale i v řadě jiných sportů. Abychom přiblížili úroveň zápasů co nejvíce úrovni tréninkové, musíme použít sportovní psychologii, protože mentální aspekty zápasu jsou důvodem pro tento fenomén. A pokud jste jedním z mála hráčů, kteří říkají, že hrají lépe v turnajích než při tréninku, má to pouze jeden důvod: Trénujete málo.

Pořád ale není zřejmé, proč je samostatné trénování tak důležité. Jako osobní důvod bych řekl: „Trénink s hráči, nezáleží na tom jestli s lepšími či horšími, vás nutí zvyšovat vaši úroveň nad jejich, ALE trénování o samotě vás nutí zvyšovat váš limit nad svůj a ten může být vyšší než o jakém se vám kdy snilo.“ Takže můžete téměř nekonečně zlepšovat vaši hru pouhým zvyšování vašeho limitu. Nezáleží na tom, jak dobří jste, vždy můžete být ještě lepšími. Žádné přátelské zápasy vám toto neumožní. Abych to řekl přesně – jedinou cestou jak váš dnešní limit předělat na budoucí standard je trénování o samotě.

Správné hry (jaké tréninkové hry hrát a proč)

Kdykoliv přijde řeč na trénink, vždy téměř okamžitě přijde tato otázka. Odpověď ale závisí většinou na vašich individuálních slabinách. Mnoho hráčů trénuje neustálým bušením do šedesátky, pak vyzkouší pár dablů a vrací se zpět na šedesátku. To je samozřejmě nesmysl. V mnoha ligových či turnajových zápasech v x01-hrách uvidíte hráče s velmi pěknou střední hrou, ale závěrečným minutím dabla. Pokud

nehrajete na profi-úrovni, většina her se rozhoduje až na dablech a ne tak moc během střední hry. Obvyklou slabostí normálních šipkařů je trefování dabla. To samozřejmě znamená, že nejdůležitějším tréninkem pro většinu hráčů pod profi-úrovní je házení dablů v jakékoliv podobě. Pro začátečníky je vhodný rovněž trénink singlů.

Dobrá tréninková hra musí:

  • Všeobecně zlepšovat vaši přesnost po celém terči.
  • Být vhodná pro samostatný trénink.
  • Zaměřovat se na dably a singly pro hry x01 a na trebly a singly pro cricet.
  • Být vhodnou pro vaši úrověň hry, aby nebyla příliš náročná a frustrující.
  • Být soutěživá a zábavná.
  • A nesmí vyžadovat zapisování (jinak se neudržíte v rytmu).

Proto můžeme okamžitě vyřadit házení na šedesátku a stejně tak i samotnou 501, protože je příliš zaměřena na střední hru.

Několik pěkných her vám ukáži později. Nyní bych ale chtěl poukázat na výše zmíněnou soutěživost a zábavnost. To je velmi důležité, protože jak bylo uvedeno již zpočátku, váš trénink musí být motivující. Proto si při trénování musíte dát několik cílů, zvláště pro delší tréninky. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je sledování vašeho pokroku. To ale vyžaduje jednu věc, které je ale schopno pouze pár z nás: OBJEKTIVITU.

Nejlepším způsobem, jak si onu objektivitu zachovat, je zapisování vašich výkonů do záznamníku (nebo, jelikož žijeme v tzv. moderní době, do tabulky nebo databáze v počítači). Z tohoto důvodu musí být hry, které při tréninku používáte, nějakým způsobem měřitelné (díky Galileově pohledu na vědu – Měřte, co je měřitelné, a měřitelným dělejte to, co zatím není). Přeloženo do méně vznešeného pohledu to znamená: vaše hry musí mít bodovací systém a pokud nemají, musíte ho vynalézt.

A teď se konečně dostáváme ke hrám, které pro trénink určitě doporučuji:

170

Dobrá hra pro každou úroveň hráčů. Jedná se o pouze zkrácenou verzi 501 a většina z vás ji určitě zná. Podobně jako 501 se hraje 170 s přímým začátkem a dablem na konci. Hra se zaměřuje především na zavírání (dably!) a trošku na střední hru. Je motivující, protože se jedná o největší možné zavření, a zároveň se velmi lehce poměřují výsledky podle počtu použitých šipek. Zahrajte si pár stosedmdesátek a pište si počet spotřebovaných šipek na její zavření. Lehce potom můžete sledovat váš pokrok podle denních průměrů.

Postupka (Round The Clock)

Skvělá hra hlavně pro začátečníky – házejte singly od jedné do dvaceti a bull nazávěr. Na každé číslo házejte tak dlouho, dokud jej netrefíte, a počítejte počet použitých šipek. Postupka se může hrát stejným způsobem i na dably či trebly. Pokud se vám nezdá nudná, pak je velmi dobrým tréninkem.

Jednou variantou, kterou já osobně velmi používám, je tato: Nakaždý trebl od 1 do 20 a bull házím tři šipky. Za zásah singlu si připočítám jeden bod a za trebl tři body. Tato hra je poměrně jednoduchá a zároveň velmi dobrá, protože si projdete celý terč, vyzkoušíte si všechny trebly a vždy se můžete snažit o zisk většího počtu bodů než předtím. Pokud jste začátečník, budete mít váš rekord asi okolo nebo pod 60 body. Pokud se zlepšujete dostanete se na 70 až 80 bodů a nad 100 se dostanou většinou již jen profíci. Tato hra je dobrým tréninkem na trebly, ale bohužel nepřináší nic pro dably (kromě obecného zlepšování vaší přesnosti).

Zavírání

Tato hra vyžaduje trochu více. Začínáte s 60 body a zkoušíte je zavřít třemi šipkami. Pokud neukončíte, máte v příštím hodu o bod méně. Pokud zavřete, posunete se o deset bodů výš, a takto pokračujete, dokud se nedostanete na číslo, které již třemi šipkami nejde zavřít (napište mi, pokud se vám to povede :=)). Příklad: hod 1: 60 – nezavřel hod 2: 59 – zavřel hod 3: 69 – nezavřel hod 4: 68 – nezavřel hod 5: 67 – zavřel hod 6: 77 – nezavřel atd. Schválně jak daleko se dostanete. Tato hra je sice méněcenná pro váš zápisník, ale zato soutěživá a motivující. Jediným nebezpečím je to, že v určitých případech vás může frustrovat, takže pokud se to stane, okamžitě se pus?te do jiné hry. Velmi dobrý trénink pro x01 hry a dably.

25

Velmi těžká hra vhodná hlavně pro kvalitní hráče. Začínáte s 25 body a házíte tři šipky na každý dabl od 1 do 20 včetně posledního bullu. Hozené body, pokud dabl trefíte, si připočítáváte a hodnotu dablu, který netrefíte, si odečítáte. Jakmile spadnete na 0, končíte (horší hráči mohou hrát i se zápornými body nebo začínat s číslem vyšším než 25). Pokud se dostanete až k bullu, tak je to s vámi velmi dobré. Myslím si, že existuje jeden stařičký světový rekord s číslem něco málo přes 600 po skončení hry. Příklad: hod 1: D1 – 1x – 27 bodů (25 + D1 = 25 + 2) hod 2: D2 – minul – 23 bodů (27 – D2 = 27 – 4) hod 3: D3 – minul – 17 bodů (23 – D3 = 23 – 6) hod 4: D4 – 2x – 33 bodů (17 + 2xD4 = 17 + 2×8 = 17 + 16) atd. Skvělá hra pro dobré hráče, velmi dobrý trénink dablů a dobrá soutěživost.

A samozřejmě, každá jiná hra, která vám vyhovuje, je skvělá.

Výše uvedené hry jsou vhodné především pro delší tréninky (1 hodina a více), s malou vyjímkou 170. Tato hra je také velmi užitečná při kratším tréninku. Při něm si také můžete zahrát jednu nebo dvě postupky. Ale všeobecně je lepší vyzkoušet si nejprve některé často používané dably a trebly, pak nějakou tu šedesátku a opět se vrátit na dably, až do té doby než dostanete do ruky cit a jistotu. Při kratších trénincích není tak důležité, kolik hodíte. Naopak důležitější je koncentrace a získání jistoty.

Rozhazování (jak se připravit na zápas)

Rozhazování před ligou nebo turnajem je velmi důležité a zaslouží si svoji vlastní kapitolku. Před důležitými ligovými zápasy nebo turnaji byste si měli dát minimálně půl hodiny dlouhý trénink. Například profíci hrající mistrovství světa se rozhazují i několik hodin ! Eric Bristow se cítil připraven na zápas až po čtyřech či pěti hodinách (a ten byl mnohem kratší než samotné rozhazování). Již pětkrát

vyhrál titul, takže asi věděl, proč se tak dlouho rozhazovat. Takto extrémně dlouhý trénink je ale samozřejmě velmi těžko možný na turnajích startujících ráno nebo ligových večerech po práci.

Jakmile přijdete na své vlastní obvyklé slabiny, sami si jistě vytvoříte vlastní rozhazovací rutiny, jako například zasáhout každý dabl jednou či dvakrát nebo hraní postupky atd. Samozřejmě rozhazování je chvílí, kdy je třeba zaměřit se i na střední hru, ale dably jsou stále více důležité. Důležitý je někdy i střed, pokud se o začátku zápasu rozhoduje rozhozem na bull.

Pamatujte si, že i před ligou nebo turnajem platí neustále pravidlo o samostatném tréninku ! Je velmi nebezpečné se zaměřit velmi rychle na hru s přáteli, protože rozhazování je poslední možností, jak se zbavit případných problémů s technikou. To vyžaduje vaši naprostou koncentraci a rozhazovací zápasy velmi často přesunou vaši pozornost směrem k vyhrávání místo boje proti vašemu problému ! Samozřejmě můžete začít hrát zápasy, ale až po získání jistoty a ustálení techniky pro daný den, v žádném případě NE dříve.

Zde je jeden postup, který jsem si vyvinul pro případy, kdy není na rozházení moc času. Začínám házením na D20 nebo případně nad D20. To je z důvodu, že výše položená čísla vyžadují lepší fázi zakončení hodu (follow-through) a jedná se obvykle o hlavní technický problém. Když získám dobrý pocit na D20, jdu si vyzkoušet pár šedesátek a po chvíli se opět vracím nahoru na D20. Toto opakuji, dokud si nejsem jistý jak u D20 tak i u T20 (což většinou znamená, že zakončovací fáze funguje). Závěrem si dám pár hodů, kdy první šipkou mířím na D3, druhou na bull a třetí na D20. To vylepší můj cit pro výšku a sílu hodu. A vše završím vyzkoušením pár dablů a pak jsem již připraven k utkání.

Jak stát u terče

Napsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Petr Zelenka 1999 Editoval : Michal Weinfurtner 2002 Převzato z : www.dartbase.com

Jen jeden je ten správný

Existuje pouze jeden jediný způsob postoje, který splňuje všechny požadavky házení šipek:

Pravou nohou dopředu (pro levoruké šipkaře samozřejmě levou). K tomu dojdeme, pokud se podíváme na mířící pozici. Když zamíříme, dáme cíl, šipku a oko do jedné roviny. Při hodu bychom se měli pokusit dostat náš tří pákový systém do dvourozměrného prostoru. To sníží pravděpodobnost chyby eliminováním pohybů ruky do stran. Potom je již lehké odhadnout, že postojem rovně vpřed (nebo dokonce opačnou nohou dopředu) bychom si příliš nepomohli. Možná by to bylo více pohodlné, ale používat ho v žádném případě nemůžeme.

V optimálním postoji svírají ramena a terč pravý úhel a stejně tak i přední noha se zadní. Většina hráčů to ale shledává maximálně nepohodlné a téměř nemožné. Proto je zde kompromis.

Úhel ramen - Tento úhel určuje celý postoj. Měli byste se přiblížit co nejvíce pravému úhlu, ale ne s absolutním obětováním vašeho pohodlí. Vhodný úhel se nachází někde mezi 50° a 80°. Přesná hodnota je věcí osobní volby.

Úhel nohou - Ten je jednoduše odvozen od úhlu ramen, jinak byste spadli na zem. Bum !

Rovnováha - Během každé části hodu musíte být v perfektní rovnováze. To bude obtížné pro začátečníky a bude je to nutit začínat s menším úhlem a bez většího naklonění dopředu.

Rozložení váhy - Vaše váha bude z větší části spočívat na přední noze (noha postoje), zatímco ale na vaši zadní noze (noha rovnováhy) bude spočívat stále dostatek váhy, aby byla schopna udržet rovnováhu. Pamatujte, nezáleží na tom, jak přesné rozložení váhy zvolíte, ale postoj musí být vždy skálopevný. Nezvedejte zadní a nepérujte na vaší přední noze, ta musí vždy zůstat pevně na zemi.

Předklonění vpřed - Čím více se předkloníte, tím blíže budete k terči (to je přece to, proč to děláme, ne?!), ale zároveň fyzicky náročnější a nestabilní bude váš hod. Pokud se budete předklánět příliš, budete mít jistě brzy problémy se zády, zvláště když ho zkombinujete s ostrým přetáčením kyčle. Aby jste si udrželi zdraví, používejte předklonění vždy s rozumem. Většina profíků si našla svůj kompromis, a to byste měli udělat i vy. Pro radu se obra?te na Boba Andersona ohledně jeho operace zad.

Rovnováha - Odpovědnost za ní má vaše zadní noha. Její zvedání během hodu se nikdy nedoporučuje, ačkoliv to dělá i několik profíků. Ale tito hráči mají rovnováhu již tak zažitou, že vás porazí i s pouze jednou nohou na zemi. Znova, "neskákejte", když házíte - "jedna noha na zemi" není pravidlo pouze billiardu. Velmi doporučované je také nemít zadní nohu na zemi celou (to je vhodné pouze pro začátečníky). Dotýkat země by se měly pouze špičky bot.

Torzo - Váš postoj musí garantovat, že se tělo během hodu nepohne. Vzpomeňte si na zafixovaný ramenní kloub z první kapitoly. Nevyklenujte záda, udržujte páteř rovně. Vaše tělo musí být napjaté, ale ruka musí zůstat uvolněná.

Závěrem, postoj je nejméně obtížnou, ale velmi důležitou věcí. Hlavně nezačínejte s postojem rovně vpřed s oběma nohami na házecí čáře. To by narušilo všechny ostatní technické nezbytnosti a dříve nebo pozdějí byste s ním začali bojovat.

Tady můžete vidět můj postoj během hodu. Skoro všechna váha spočívá na pravé postojové noze zatímco levá rovnovážná noha pouze udržuje balanc. Pomyslná čára vztyčená z pravé nohy směrem k levé by měla svírat pravý úhel se startovní čarou. Jinými slovy, nohy by měli být téměř zákrytu při pohledu od terče. Tento úhel je velice důležitý. Pokud v takovém postoji ztrácíte balanc, měli by jste na tom zapracovat a takový postoj natrénovat. Bude to mnohem užitečnější, než používat odlišný postoj.

Můžete si všimnout, že já osobně preferuji, když pravá noha svírá se startovní čarou správný úhel ( a že rád nosím zaprášené boty ). Nezáleží příliš na tom jestli při vašem postoji svírá bota přední nohy pravý úhel se startovní čarou nebo je paralelně, obojí je možné.

Taky musím poznamenat, že není nutné nosit kalhoty takto zmačkané, jako mam já.

Držení šipky

Napsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Petr Zelenka 1999 Editoval : Michal Weinfurtner 2002 Převzato z : www.dartbase.com

Nejprve se ujistěte, zda jste si již přečetli kapitolu "Hod". Držení šipky a postoj jsou silně provázány se základními požadavky na hod. Určitě vám následující text přinese více užitku, pokud budete znát souvislosti.

Vše různé - vše stejné

Držení šipky je nejrůznorodější částí šipkařské techniky. V zásadě můžete používat to, které je pro vás nejpohodlnější. Existuje pouze pár chyb, kterých byste se měli vyvarovat.

Základní úchop:

Položte šipku na vaši otevřenou dlaň. Chvíli s ní balancujte a najděte těžiště. Nyní pomocí palce převalte šipku ke špičce vašich prstů. Umístěte palec mírně za nalezené těžiště. Šipku držte tolika prsty, jak je vám libo. Potom posuňte ruku do mířící pozice a jste připraveni.

Většina držení šipek je pouze variací na toto téma.

Základní požadavky:

  • Hrot nahoru ! - Jak víte z první kapitoly, hlavním cílem vašeho úchopu je udržet hrot šipky stále směřující nahoru během všech fází hodu. Pokud tento předpoklad váš styl nesplňuje, tak ho urychleně změňte !
  • Pevný, ale ne křečovitý. - Úchop musí být pevný, ale nesmí napínat svaly na prstech. Jestliže vaše prsty zbělají námahou nebo na nich způsobí šipka otlačeniny, pak je síly moc. Jestliže jsou svaly napnuté tak, že máte problémy s vypouštěním šipky nebo i jindy během hodu, pak je jí také moc. Šipky jsou sportem dotyku, ne síly. Pro jeho udržení držte šipku co nejuvolněněji, ale tak aby vám nevypadla z ruky, a zároveň dost pevně, abyste nad ní udrželi kontrolu i během fáze akcelerace. Velmi častou chybou je právě buď příliš silné nebo naopak příliš volné držení šipky.
  • Kolik prstů ? - Často pokládaná otázka, která asi nemůže být úplně zodpovězena. Nejméně třemi prsty (palec + 2), nejvíce pěti. Všechny prsty by se měly dotýkat těla šipky nebo hrotu, v žádném případě násadky nebo dokonce letky. Více prstů zlepšuje kontrolu při akceleraci a dává více kontaktu se šipkou. Ale zároveň ztěžuje vypouštění šipky, protože se musí zkoordinovat pohyb více prstů. Koordinace prstů při vypouštění šipky je klíčovým bodem úchopu. Musíte si být jisti, že žádný z prstů "nenakopne" šipku na poslední chvíli, a ta se nevydá špatným směrem.
  • Tvar těla šipky. - Ne všechny typy úchopů jsou vhodné pro všechny typy těl šipek. Je zřejmé, že delší tělo nutí k použití více prstů, naopak krátké k zapojení méně prstů (dobře, to je pouze zlehčené vysvětlení). Nestačí najít pouze správné držení, ale i správné tělo šipky. Vše se musí samozřejmě dobře zkombinovat. Jedná se jen o další kapitolu osobních preferencí.
  • Žádná pěst ! - Co dělat s prsty, které nedrží šipku ? Nejlepší je dát prsty co nejdál nebo je držet ve stejné pozici jako ostatní. Špatné je, pokud držíte šipku např. čtyřmi prsty (palec + 3) a malíček se dotýká dlaně, jako by byla ruka sevřena v pěst. Potom budou vaše ostatní prsty zbytečně trpět přílišným napětím svalů a budou mít také tendenci se svírat v pěst. A to vám rozhodně neprospěje např. při vypouštění šipky. Toto držení zvýší šanci na nešťastné "nakopnutí" šipky některým z prstů, o kterém jsem se zmínil již výše. Zároveň také nutí směřovat šipku dolů, což také není v pořádku.

Abych ilustroval velkou rozmanitost úchopů, nabízím vám několik příkladů od profíků. Pamatujte na to, že úchop je částečně výsledkem preferovaného těla šipky a opačně.

  • Tužka - Phil Taylor: Phil drží šipku podobně jako tužku. Tento úchop je stejně dobrý nebo stejně špatný jako ostatní, pokud udržíte šipku mířit přímo dopředu a ne příliš stranou. Tento tužkový úchop je asi druhý nejpoužívanější, hned po variacích na základní držení. Většinou vyžaduje válcovité tělo šipky.
  • Široce otevřená ruka - Dennis Priestey: Dennis používá své prsty v téměř vertikální poloze, což vede k tomu, že šipku kontroluje pouze palec. Když jsem ho viděl naposledy na videu, zdálo se mi, že ruku přeci jenom již trochu zavíral. Ale stejně je pořád hráčem s nejotevřenější rukou, kterého znám. Držení vypadá velmi volné, což znatelně ulehčuje vypouštění šipky, ale zároveň je to šance pro ztrátu kontroly ve fázi akcelerace. Jak si udrží stálý kontakt se šipkou, je pro mě záhadou. A zdá se, že je jediný, kdo to ví. Když jsem ho zkoušel já, měl jsem problémy vůbec se trefit do terče. Pravděpodobně se jedná o jeho přirozený talent, nebo si tento styl vypracoval lety tréninku. Jde o jedno z extrémních držení šipek. Dennis používá tlustší a více tvarované tělo, něco mezi Philem Taylorem a Johnem Lowem.
  • Malíček na hrotu - Eric Bristow: Eric v jeho nejlepších letech držel malíček daleko od ostatních prstů, přičemž se jím dotýkal hrotu šipky. Používal dlouhé válcovité tělo. Jeho držení je jednou z variací na základní, ne nejlepší, ne nejhorší. Méně talentovaní hráči by s ním však mohli zápasit.
  • Tři prsty - John Lowe: John používá velmi tvarovanou (předek šipky je tlustší než konec), spíše tlustší a krátkou šipku. Tudíž se tříprstové držení vyvinulo přirozeně, protože více prstů by si na těle šipky hledalo jen ztěží místo. Jedná se pravděpodobně o standardní držení tohoto typu šipky.
  • Odkloněný malíček - Rod Harrington: Rod používá dlouhé, tenké tělo, které se stává více a více obvyklým, když se úroveň a přesnost hry zlepšuje. Používá základní úchop s vertikálně odkloněným malíčkem, zatímco zbývající prsty se dotýkají těla. Jedná se o držení šipky, které se mi zdá velmi logické. Podobné používám i já, včetně podobného těla.
  • Držení šipky u hrotu - Bob Anderson: Bob drží šipku pořádný kus před těžištěm, hned kousek za hrotem. Je to velmi neobvyklé a většina hráčů by s tím velmi bojovala. Jeho celkový hod je rychlejší než u většiny ostatních hráčů a skoro se zdá, jako by pořád někam pospíchal. Používá značný pohyb zápěstím. Držení má odvozené od tužkového úchopu, což se zdá logické s touto extrémní technikou. Hraje s válcovitým a dost dlouhým tělem. Nejedná se o styl, který bych příliš doporučoval. Je ale velmi pokročilým pro hráče, který hází velmi dynamické šipky.

A nyní si najděte svůj vlastní úchop.

Jednoduše si musíte najít své vlastní držení šipky. Vše, co splňuje uvedené základní předpoklady a vám připadá pohodlné, je dobré. Neopičte se jednoduše po ostatních hráčích. Najděte si ho sami. Samozřejmě, že můžete vyzkoušet i styly ostatních, např. ze zvědavosti, pro porovnání nebo pro zjištění, které části z nich by vám mohly vyhovovat. Nebo také z důvodu zjištění technických spojitostí a rozšíření vědomostí v tomto směru. Vy jste ale jednotlivec a držení šipky je stejně individuální jako lidé. Nepropadněte zvyku každotýdenního hledání nového revolučního úchopu. Chvíli zkoušejte, jeden si vyberte a pak ho jen používejte.

Nějaké obrázky držení šipek

Základní držení

Levý obrázek ukazuje moje standardní držení šipky. Třemi prsty držím tělo šipky, čtvrtý prst se šipky nedotýká, ačkoli to na obrázku může tak vypadat. Malíček je trochu odkloněn. Pravý obrázek znázorňuje stejný úchop čtyřmi prsty. Na obou obrázcích mám palec správně za těžištěm šipky. Hrot samozřejmě ukazuje pěkně vzůru.

Stejný úchop ale s kratším tělem

Tyto obrázky ukazují, že není problém provést základní tříprstý úchop s kratším a modernějším tvaru těla. Čtvrtý prst se ale na šipku nevešel.

Tužkový úchop

Oba obrázky ukazují tužkový úchop z různých úhlů. Tento způsob držení je dost rozšířený a docela dobrý, přinejmenším pro světového šampióna Phila Taylora.

Variace

Držení co používá jeden můj týmový kolega. Levý obrázek ukazuje originální držení, pravý pak mojí napodobeninu. Toto držení je lehce extrémní a nedoporučuji jej pro začátečníky.

Hod

Napsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Petr Zelenka 1999 Editoval : Michal Weinfurtner 2002 Převzato z : www.dartbase.com

Obdržel jsem mnoho dopisů, ve kterých jste mě žádali o rady ohledně technické stránky házení šipek. Zároveň jsem také přemýšlel o tom, jak udělat mojí www prezentaci zábavnější a zajímavější pro mé čtenáře. Proto jsem se rozhodl vytvořit tento úvod do fyziky házení šipek.

Nejprve se podívejme na to, jak šipka letí. Putuje po parabolické křivce, po stejné jako např. náboje z pistole.

Křivka může být vyšší i nižší, což záleží na síle, kterou je šipka hozena. Slušná házecí technika by měla vést šipku po této parabolické křivce již při napřahování a měla by garantovat, že šipka bude po ní pokračovat i po jejím vypuštění z ruky.

Jak musí být šipkou pohybováno, aby si udržela správnou pozici? To se musíme podívat na mechaniku házející ruky. Ta může být přesně popsána jako "stroj" skládající se ze tří pák spojených dvěma klouby a jednoho kloubu udržujícího stroj na pevném místě. Velmi užitečný mnohoúčelový pákový systém lidské ruky.

Pohledem na obrázek zjistíte, že dvěma spojujícími klouby je loket a zápěstí, fixujícím prvkem je rameno a třemi pákami tři hlavní části ruky. Ti z vás, kteří měli tu smůlu a byli na škole vzděláváni v mechanických vědách, si určitě pamatují velmi úhledný argument: Teoreticky mohou opsat jakoukoliv možnou křivku uvnitř jejich dosahu, pokud je pákami pohybováno správně. A ačkoliv je lidská ruka trochu méně pohyblivá, parabolická křivka je stále lehký pohyb. Horní obrázek již ukázal "mířící" pozici při hodu šipkou.

V animaci můžete sledovat páky a klouby v práci při správném hodu, udržujícím šipku na parabolické křivce. Animace úhledné šipkařské techniky používající tří pákový systém. Po nastínění mechanických základů můžeme nyní pokročit dále.

Co DĚLAT a co NE při hodu šipkou

Před pokračováním můžete (a měli byste) strávit trochu času pozorným prohlédnutím si předcházející animace. Nejprve sledujte každou část samostatně,potom pokračujte celým zařízením a tím, v jaké souhře jsou jednotlivé části ruky při udržování šipky ve správném směru.

Jednotlivé páky a klouby

Rameno - jediné místo celého procesu, které nemění svou pozici. Tudíž NESMÍTE hýbat svým tělem, když házíte. Jediná házecí akce přichází z vaší ruky.

Loket - Ten zůstává na stejném místě při pohybu šipky vzad a v určitém místě ve zrychlující fázi se začíná pohybovat směrem nahoru. To je velmi zajímavá věc, protože jste již určitě slyšeli, že i loket by měl během hodu zůstat nehybný. To je ale špatně.

Opět si prohlédněte animaci: Pevný loket by vás nutil vypouštět šipku dříve. Rozdíl je potom až takový jako mezi ručnicí a pistolí. Dlouhá hlaveň ručnice zvyšuje její přesnost. Stejný dopad má i delší kontrola šipky. A pokud chceme udržet šipku ve správném směru, musí se loket pohybovat nahoru v pozdější fázi hodu. To ulehčuje samotné vypouštění šipky z ruky, protože již nemusíme hledat absolutně přesné místo, kde šipka musí ruku opustit. Vůbec nevadí, když se při vypouštění šipky trochu opozdíme, ta stejně zůstane v pěkném parabolickém pohybu.

Zápěstí - Pohyb zápěstím je velmi často diskutovaným tématem. V animaci můžete vidět, že není výrazný, tudíž není nezbytností. Ale většina profi-hráčů používá pohyb zápěstím z jednoho důvodu: Pomáhá při akceleraci. Nepřipomíná vám náhodou tří pákový systém ruky bič? Pokud použijete pohyb zápěstím, konec vašeho biče (kterým je vlastně šipka) se bude pohybovat rychleji. Potom budete moci pohybovat s ostatními částmi pákového systému pomaleji, což znamená méně síly do vašeho hodu a zároveň více přesnosti.

Pohyb zápěstím ale skrývá jedno nebezpečí:

Jedná se o další věc, která musí být při hodu kontrolována, což znamená další zdroj vašich případných chyb. Zatímco většina expertů tento pohyb používá, raději bych ho nedoporučoval začátečníkům, kteří ještě nemají zažitou kontrolu pohybu své ruky při hodu.

Fáze hodu

Míření - Dejte vaše oči, šipku a cíl, který chcete hodit do jedné roviny. Zaostřete na cíl, ne na šipku nebo na nádhernou ženu(muže), která právě vchází do baru. Používejte mířící body na terči pokud chcete, nebo miřte jinak, ale hlavně miřte! Většina šipkařů míří přirozeně ji od začátků, ale překvapivě někteří začátečníci ne. Ale bez toho to nejde, proto miřte.

Pohyb vzad - Dělejte ho, ale ne příliš rychle. Mnoho začátečníků se bojí ztráty míření při zpětném pohybu, ale eliminace této ztráty je pouze věcí tréninku. Existuje pouze málo špičkových hráčů, kteří tento pohyb vypouští. Délka tohoto pohybu je individuální záležitostí, měl by být ale poměrně velký. Jestliže se vám bude zdát pohodlný, tak by měl být pokud možno co nejdelší. Kontaktu s vaším nosem či okem se vyhnete stáhnutím šipky pod bradu nebo vedle tváře, to záleží na osobních preferencích. Typickou chybou je právě krátký pohyb vzad, protože jeho kontrola je velmi složitá. Ale tím, že ho zkrátíte nebo úplně vynecháte, obětujete spoustu místa na akceleraci a také přesnost. Zde se určitě vyplatí pilněji trénovat než se vydat lehčí cestou !

Akcelerace - Není zas tak rozhodující, jak byste si možná mohli myslet. Dělejte ji co nejpřirozeněji, ne příliš rychle a bez nadbytku síly. Proveďte ladně jedním jediným pohybem, který by měl obsahovat i následující dvě fáze. Nezapomeňte na pohyb lokte směrem nahoru. Pokud pohybujete zápěstím, pak se vaše ruka začne posunovat dopředu těsně před poslední fází - zakončením.

Vypouštění šipky - Jak jsem se již zmínil výše, při správné technice přichází přirozeně a nejedná se o velký problém. Pokud máte problémy s místem, kde šipku vypouštět, pak se pravděpodobně jedná o technickou chybu - nezvedáte loket nebo neprovádíte zakončení. Jedná se o kritické místo pro pohyb zápěstím. Ruka musí být v pravém úhlu s předloktím. Jestliže se dostane dál, tak v místě vypuštění míří šipka směrem dolů - přečtěte si odstavec "šipka" ke konci tohoto článku.

Zakončení - Velmi důležitá věc. Vzpomeňte si na srovnání ručnice a pistole. Nejlepší variantou, jak zakončit hod, je s rukou mířící na vybraný cíl. Typickou chybou v této fázi je spuštění ruky dolů ihned po odhodu šipky.

Předmět zájmu

Šipka - Skutečný cíl našeho zájmu je konečně zde. Šipku udržujte vždy na parabolické křivce. V řeči geometrie: vaše šipka musí být vždy v rovině s tečnou házecí paraboly v bodě překřížení ruky s parabolou (doufám, že vám to není příliš vzdálené). Nemusíte si ale nahrávat váš hod pomocí videokamery a potom si kreslit na obrazovce optimální dráhu letu. Ta se většinou vyvine zcela přirozeně (díky bohu a genům našich kameny házejících, zvířata zabíjejících, maso získávajících a díky tomu přežívajících předků). Svou pozornost zaměřte hlavně na následující věci: Šipka směřuje nahoru v mířící pozici. Tento úhel se zvětšuje při pohybu zpět a potom se postupně zmenšuje při akceleraci. Při vypouštění je šipka téměř v horizontální pozici, ale stále by měla mírně směřovat nahoru. V každém případě je šipka směřující dolů během jakékoliv části hodu špatná věc. Doufám, že jste tomu alespoň trochu porozuměli.

Třesení - Šipka téměř každého začátečníka se za letu třese. Šipky profíků a expertů ale ne. Třesení může mít několik důvodů:

  • Akcelerace šipky není po parabolické křivce.
  • Kombinace letky a násadky nesplňuje standardní aerodynamické požadavky.
  • Při prvních potížích začněte používat vlaječky standardních tvarů a velikostí a středně dlouhé násadky.
  • Někde ve vašem hodu se objevuje pozorovatelný "tik" ruky.
  • Nejvíce pravděpodobné: Šipka někde během hodu míří dolu.
  • Nejméně pravděpodobné: Šipka míří příliš vysoko.

Toť vše z mé analýzy mechaniky hodu šipkou.

Šipkařské vybavení

Napsal : Karlheinz Zöchling 1998 Přeložil : Michal Weinfurtner 2002 Editoval : Michal Weinfurtner 2002 Převzato z : www.dartbase.com

V této části popíšu základní součásti šipkařského vybavení. Podíváme se na jednotlivé součásti vybavení podrobně, z jakých materiálů jsou vyrobeny a jaké přinášejí tyto materiály výhody a nevýhody. Také se zmíním o ladění šipek, o tom jak různé letky a koncovky ovlivňují hod šipkou. Neopominu ani údržbu šipkařské výbavy, jaké nástroje jsou k tomu dostupné a nakonec se podíváme, na co by jste si měli dát pozor při nákupu šipkařského náčiní.

Na obrázcích můžete vidět šipku rozloženou na jednotlivé součásti a šipku připravenou k použití.

Zde vidíte šipku rozloženou na části
Zde vidíte sestavenou šipku
Hrot Tělo Násadka Letka Koncovka
Mohou být pevné kovové, výměnné kovové nebo výměnné plastové. Základní součást šipky. Fixuje letky a určuje vzdálenost letky od těžiště. Stabilizuje šipku za letu. Chrání letky proti roztřepení. Materiál kov nebo guma.

Hroty

Plastové hroty nevyžadují žádnou údržbu. Pokud dojde k ohnutí nebo zlomení hrotu, prostě jej vyměníte a je to. Tyto hroty jsou určeny pro hru na elektronických terčích.

Pokud používáte klasické "steelové" šipky, nemáte možnost hroty vyměňovat. Šipky mají obvykle pevné hroty, které lze vyměňovat jen za pomocí speciálního nářadí. Existují i šipky s výměnnými kovovými hroty. Takové hroty jsou schopny redukovat zásahy drátů ( prken ) a tím i nepovedené hody až o 80% i více.

Tyto výměnné systémy mohou být používány se speciálními šipkami i s levnějšími šipkami pro plastové hroty. Výměnné systémy jsou docela drahé a proto se pro hráče s plastovými hroty nevyplatí pokud chtějí jen na steelovém terči trénovat nebo si občas steely zahrát. Pro takové případy je nejlepší koupit levnější standardní výměnné kovové hroty určené přímo pro šipky na plastové hroty.

Těla

Tvary těl

Tělo je základní součástí šipky. Když mluvíme o nákupu nových šipek, myslíme tím hlavně navé tělo šipek. V současnosti je dostupný obrovský sortiment těl šipek, všemožných tvarů s širokým výběrem rýhování a kroužků na povrchu těla pro komfortnější a pevnější držení.

Není možné říct které tělo je pro vás to pravé. Čistě teoreticky, delší těla by měla být lepší, protože jsou tenčí a umožňují těsnější seskupení při strefení 140 nebo 180 bodů. Výběr tvaru je věc osobních preferencí. Vyberte si takový tvar, který je pro vás pohodlnější. To je daleko důležitější než nějaké akademické debaty o teoretických výhodách či nevýhodách těch či oněch tvarů.

Povrch těla

Povrch těla bývá obvykle opatřen rýhami nebo kroužky pro lepší a pevnější uchycení šipky při hodu. Opět platí, že při výběru dejte na svůj subjektivní pocit při uchopení šipky. Je však třeba upozornit na jednu věc, které by jste se měli vyvarovat, a to obarvenému povrchu. Kresby mohou vypadat opravdu dobře, ale obvykle činí šiku klouzavější. Vyjimkou mohou být snad jen šipky Unicorn "Gold", které jsou pokryty zlatým postřikem ( nevím co je to za materiál, ale zlato to není ) o kterém tvrdí, že zlepšuje uchopení šipky. Nemám s těmito šipkami žádné praktické zkušenosti, ale někteří šipkaři říkají že to funguje. No, zkuste a uvidíte.

Materiál těla

V dnešní době je standardním materiálem slitina nikl-wolfram.Wolfram je materiál s vysokou hustotou a proto mohou být i značně těžké šipky dostatečně tenké. Vynález wolframových šipek měl významný vliv na šipkový sport. S novými šipkami bylo možné dosáhnout mnohem lepšího seskupení na terči, než kdy předtím a průměrné výsledky profesionálních hráčů se dramaticky zlepšily. Nebudu přehánět když řeknu, že tento vynález je wolframovou revolucí v šipkách.

Před wolframovou revolucí byly šipky vyráběny především z mosazi. Mosazné šipky jsou doposud používány některými hráči, protože jsou mnohem levnější než wolframové. Jsou však dosti zastaralé a proto je nemohu doporučit. Protože je technicky velmi náročné vyrobit čistý wolfram, všechny "wolframové" šipky jsou vyráběny ze slitiny wolframu s niklem. Šipky jsou vyráběny ze slitin s poměrem 80-90% wolframu. Na šipkách je tato hodnota uváděna jako procentuální podíl wolframu. Čím více wolframu, tím je šipka tenčí a samozřejmě také dražší. Osobně se domnívám, že obsah wolframu 80% je pro běžné použití dostatečné. Pamatujte si: jediný užitek z vyššího obsahu wolframu je, že šipka může být tenčí při stejné hmotnosti. Vyšší procento wolframu neznamená lepší kvalitu šipky nebo lepší mechanické zpracování při výrobě. V posledních letech narůstá počet lidí alergických na nikl. Proto má v dnešní době mnoho lidí problémy s nikl-wolframovýma šipkama. Na trhu jsou dostupné šipky z jiných slitin wolframu, například wolfram-stříbro nebo wolfram-měď. Jsou však bohužel velmi vzácně k vidění. Největší výrobci šipkového vybavení je bohužel ve svých programech nemají. Pokud jste alergičtí na nikl, nevěšte hlavu a pokuste se sehnat šipky z jiné slitiny wolframu.

Váha těla

Váha šipky je nekonečný příběh. Mnoho lidí zajímá jakou váhu šipek by měli používat, která váha je nejpoužívanější, jaká je průměrná váha a pod. Neexistuje správná odpověď na žádnou z těchto otázek. Možná na otázku, jaká je průměrná váha, existuje korektní odpověď, ale taková informace zase postrádá smysl.

Příklad, dva světoví šampióni: Dennis Pristley hází 14 gramovými šipkami, Raymond van Barneveld hází šipkami 26 gramovými

Pokud se ptáte po průměru je to 20 gramů, ale jaký to má smysl když je váha tak odlišná ? 

Pro začínající hráče steelových šipek doporučuji váhu někde mezi 22 a 25 gramy které patří spíše mezi ty těžší. Protože potřebujete vybudovat nejprve základní dovednost v hodu za účelem dosažení určité základní úrovně hry s těžšíma šipkama. Pravděpodobně by jste měli dosáhnou této úrovně rychleji s lehčíma šipkama, ale lehčí šipky vás nijak nepřinutí vybudovat si patřičnou techniku která vám umožní pozdější vylepšení. Těžší šipky také eliminují drobné technické nedostatky hodu ( jinými slovy chyby ) lépe než šipky lehké. Lehčí šipka mnohem citlivěji reaguje na to co děláte při hodu, drobné odchylky a technické nedostatky zvýrazní. Když máje již nějakou zkušenost se šipkama a patřičnou techniku, zjistíte možná, že potřebujete šipky které budou lépe reagovat na vaše podněty. Pak je čas přejít na lehčí šipky. Hráči šipek s plastovými hroty nemají takovou volnost ve výběru váhy jejich šipek. Jsou limitování vlastnostmi hracích automatů. Jejich výrobci a provozovatelé obvykle udávají maximální váhu šipek 20 gramů. Pokud začínáte hrát šipky na automatu, začněte tedy s maximální povolenou váhou.

Kompatibilita, standardy

Kompatibilita znamená, že můžete kombinovat násadky a těla různých výrobců.

Kovové hroty a plastové hroty.

Klasické steelové šipky mají solidní kovové hroty. To znamená že nemohou být používány na automatech pro plastové hroty. Mají také hrot připevněný v těle šipky napevno na jednom konci a na druhém mají závit pro připevnění násadky. Těla šipek pro plastové hroty mají závit na obou koncích, jeden je určen pro plastový hrot a druhý pro násadku. Tato těla se dají výměnou hrotu použít i pro hru na steelovém terči. Ačkoli, existují i těla šipek pro kovové hroty, které maji dva závity. Ty jsou určeny pro použití výměnných hrotů. Takové hroty redukují množství chybných hodů. Takové šipky se dají také použít pro terče s plastovými hroty protože umožňují jejich výměnu. Nelze ovšem tyto obměny hrotů a těl provádět bezezbytku u všech typů. Některé výměnné systémy totiž používají hlubší závity než je obvyklé. Například Unicorn Hammer Head system můžete použít s obvyklými "softovými" šipkami, zatímco system Power Point od Harrows nikoliv.

Závity

Závity u obvyklých wolframových šipek jsou označovány "2BA" podle britské normy. Starší mosazné šipky mívají často 1/4 palcový závit. Tyto dva závity nejsou kompatibilní. 1/4 palcový závit je tak starý jako mosazné šipky sami. Není proto důvod mít obavy, když kupujete wolframové šipky. Standardní násadky a hroty jsou vybaveny "2BA" závitem, takže problém s kompatibilitou by neměl nastat. Ale je tady pár chytáků. Někteří výrobci opatřují těla šipek alternativními spojovacími technologiemi. GT série Bottlesen Hammer Heads je dobrý příklad. Násadka těchto šipek není připojena klasickým závitem, je připojena jakousi gumovou trubičkou skrze tenkou dírku. Tento systém je unikátní, ani lepší ani horší než závit, musíte ale uvážit, že budete nuceni kupovat násadky jen pro tento systém určené, tedy od jediného výrobce. Další výrobce co mě napadá je Unicorn. Používají sice závity "2BA", ale vnější rozměry násadek jsou lehce větší než u jiných výrobců. Takže unicorn násadky netvoří hladký předěl mezi násadkou a tělem šipky od jiného výrobce. Násadka lehce vyčnívá přes ostatní těla šipek. Samozřejmě ostatní násadky jsou tenčí než těla Unicorn ! Podtrženo, sečteno. Když kupujete nové tělo, vezměte sebou staré části šipek které chcete nadále používat. Pokud kupujete svou první sadu šipek, zkuste použít standardní levné doplňky na vybrané tělo, nejen ty které jsou součástí balení šipek, ale také ty co se dají koupit samostatně v obchodě.

Násadky

Stejně jako letky a těla, existují i násadky mnoha tvarů, délek, materiálů a barev.

Výběr několika nylonových násadek. Tyto násadky patří mezi nejlevnější. Jejich výměna při poškození není tedy příliš nákladná. Velkým problémem je ale sklon k přelomení v závitu. To může být problém, při výměně  takové zalomené násadky např. během zápasu. Existují na to speciální nástroje ( také se o nich zmíním v tomto článku ) ale standardní metoda je nahřát konec šroubováku a tím vytvořit drážku ve zbytku zalomené nylonové násadky. Po zchladnutí šroubováku a zbytku nylonu, je možné zalomený konec normálně vyšroubovat.

Hliníkové násadky. Tyto násadky jsou dražší než nylonové, zato déle vydrží. Nesetkáte se také s problémem zalomení násadky v závitu. Hliníkové násadky mají zase sklon k ohýbání při pádu na zem a je velmi složité je narovnat do původní podoby. Hliníkové násadky jsou také těžší než nylonové, což může dělat potíže při ladění šipek.

Titanové násadky, jsou posledním výstřelkem moderní technologie výroby šipkového vybavení. Mají všechny výhody hliníkových násadek, ale tak snadno se neohýbají. Bohužel patří mezi nejdražší násadky vůbec.

Násadkové kroužky

Jsou to malé kroužky užívané k fixaci letky v násadce. Nedoporučuji však jejich použití, protože příliš silně udržují letku v násadce. Jakmile dosáhnete lepší úrovně hry, budete schopni umisťovat šipky na terči blíže k sobě. Takové situace jsou velmi důležité pro hru např. pro skóre 180 musíte seřadit šipky na terči velmi blízko sebe. Jestliže máte letky příliš silně připevněny k násadce, budete mít potíže s řazením šipek blízko vedle  sebe. Odklon šipky nastane ve chvíli kdy další šipka přilétá velmi těsně k šipce již zapíchnuté do terče. Přilétající šipka nemá dost prostoru a je odkloněna zapíchnutou šipkou. Když máte příliš silně připevněné letky, odklon šipky od původního cíle je mnohem pravděpodobnější. Když má letka možnost při střetu s letkou šipky zapíchnuté vyklouznout ze sevření násadkou, vliv zapíchnuté šipky na odklon šipky právě přilétající se minimalizuje.

Jak se vyhnout odklonu další šipky

První šipka umístněná krásně ve středu triplu, skvělé !

Sakra, první šipka šla skvěle do T20, ale druhá, přestože měla krásně namířeno na druhej T20, byla první šipkou odkloněna do 5. Kurňa.

a ted se podívejme co se stane, když není letka příliš silně fixována v násadce. Letka opustí násadku a šipka má volnou cestu zasáhnout podruhé T20.

Adhese normální nylonové násadky je dostatečná pro udržení letky v násadce za letu vzduchem. Jakmile ale letka narazí na letku předešlé šipky, má možnost násadku lehce opustit a zabránit tak odklonu šiky od cíle. To by nikdy nebylo možné s upevňovacím kroužkem.

Letky

Letky jsou důležité ke stabilizaci šipky za letu. Jodu dostupné v obrovském množství tvarů, barev a rozměrů. Opět neexistuje správný nebo nejlepší tvar. Výběr závisí na vašem hodu a nejlepší je metoda pokus omyl. Podíváme se na tento proces blíže v sekci ladění níže. 

Nejdůležitější zásady při manipulaci s letkami:

  1. Používejte stejný tvar letek pro všechny tři šipky.
  2. Vždy rozložte letky.

Tahle letka je rozpláclá. To je velmi špatné. Když vložíte novou letku do násadky, je velmi pravděpodobné, že získáte takovýhle výsledek. Musíte letku trochu natvarovat aby plnila správně svou funkci.

Tato letka je rozložená správně. Takhle to má vypadat ! Tvar letky na obrázcích nahoře je tzv. "standardní". Další tvary se nazývají "hruška", "drak", "elektro" a mnoho a mnoho dalších. Pro začátek by jste měli používat standardní tvar.

Protektory jsou velmi užitečné. Jejich původní účel je zvýšit trvanlivost letek. Kdykoli o sebe šipky udeří, mohou být letky poškozeny. Další funkcí je, že drží letku ve správném tvaru, což je důležité ( jak bylo popsáno výše ). Negativním jevem protektorů je náchylnost ke ztrátě. Jsou příliš malé a nalezení zejména na kobercích je téměř nemožné. Přesto, používejte protektory, utratíte za sezónu sice o něco více peněz, ale přínos koncovek je v konečném důsledku vetší, než jejich cena.

Nákup šipek

Tady je seznam věcí na které by jste si měli při koupi šipek dát pozor.

  1. Supermarket nebo IKEA nejsou vhodná místa k nákupu šipek ! Některé z těchto zařízení šipky nabízejí, často v kombinaci s terči. V 99% případů jsou to nepoužitelné krámy. Pokud se jedná o plastové terče, bývají nevalné kvality s mizivou nadějí na získání náhradních dílů. Jestliže prodávají steelové vybavení, jedná se většinou o papírové terče které vydrží jen par šipek. Šipky jsou pak z té nejlevnější kategorie. Ovšem v tomto případě nemyslím nejlevnější jako nízká cena, ale jako bezcenné ! Najděte si obchod, který se specializuje na šipky. Jestliže nenajdete specializovaný obchod se šipkama, poohlédněte se po obchodě s rybářskými či loveckými potřebami nebo obchod s kulečníky a pod. Ideální je obchod, kde mají terč na odzkoušení nakupovaných šipek. Někdy je možné zakoupit šipky přímo v restauraci kde se šipky hrají.
  2. Věnujte dostatek času na odzkoušení různých druhů šipek. Měli by jste strávit nejméně hodinu zkoušením různých tvarů a vah šipek.Pokud vám obchod neumožní takové zkoušení, pak to není dobrý obchod.
  3. Když zkoušíte šipky, nekoukejte na to co s nimi strefujete.Jenom sledujte ja šipku cítíte. To je velice důležité, protože když zkoušíte šipky, je pravděpodobné, že se daleko více soustřeďujete na hod než je to obvyklé. To se projeví lepšími zásahy, ale neznamená to, že šipky jsou dobré !
  4. Když zkoušíte různé šipky, nejprve odzkoušejte několik šipek a proveďte první výběr. Například odzkoušejte nové sady, které vypadají nadějně. Nezapomeňte odzkoušet také šipky které se vám na první phled nezdají, nebo mají odlišný tvar, než který obvykle používáte. Předsudky nejsou dobrým rádcem při nákupu šipek, může se stát, že shledáte perfektní sadu, od které bz jste to nikdy nečekali. Když máte vybrány tak čtyři sady, měli by jste je začít podrobně zkoumat a dvě z nich prohlásit za nevyhovující. Nakonec vám zbudou dvě sady na výběr. Celkem často se stane, že to budou dvě stejné sady s rozdílnou hmotností.
  5. Jestliže se nemůžete rozhodnout kterou ze dvou sad koupit, nekupujte žádnou, nikdy ne obě ! Jestliže vám je trapné odejít po dvouhodinovém opruzování v obchodě s prázdnou, kupte alespoň par hrotů, letek a násadek, protože ty budete v budoucnu tak jako tak potřebovat.Nejsem z těch lidí, co si v kamenném obchodě vybírají a zkouší zboží a pak si to koupí přes internet, protože je to tam o pět procent levnější. Myslím si že to není fér. Jenom to vede k likvidaci obchůdku na rohu a pak těžko seženete náhradní koncovky, když potřebujete rychle koupit na zítřejší důležitý zápas nové.
  6. Když zkoušíte šipky, přineste si ssebou letky a násadky které obvykle používáte. Pokud je to vaše první sada, použijte střední násadky a standardní letky.
  7. Nikdy nekupujte šipky proto, že pěkně vypadají. Nikdy nekupujte šipky, které jste si předem nevyzkoušeli. Tento bod je nejsilnějším argumentem proti nákupu přes internet. Jasně, pokud chcete konkrétní sadu, kterou má váš kamarád a vy jste s ní včera naháyeli spoustu 180-tek, pak je nákup po internetu v pořádku. Ale zvažte bod 2
  8. Jakmile jste si vybrali některou sadu ke koupi, prozkoumejte kompatibilitu závitů !
  9. Zkontrolujte, jestli těla vaší sady mají stejnou váhu. Dobrý obchod bz měl být vybaven váhou. Šipky by se neměly lišit o více než dvě desetiny gramu. To znamená, že set se šipkama 22,1 g. 22,2 g. a 22,3 g je akceptovatelná jako sada 22 gramových šipek. Zatímco sada 21,8 g., 22,0 g. a 22,2 g. už nikoliv. Měli bz jste si toto překontrolovat u všech sad, které budete kupovat. Nezáleží přitom na ceně sady. Někteří výrobci dávají garanci pro sady, ale to neznamená, že se váha nemůže lišit. Garance vám zaručuje obvykle jen výměnu pokud přijdete na váhový rozdíl.
  10. Peníze by neměly být rozhodujícím kritériem. Kupte si tu sadu která vám nejlépe vyhovuje a ne tu nejdražší. Vysoká cena nutně neznamená vysokou kvalitu ( vyjímkou jsou jen výměnné kovové hroty ). Pokud se vám líbí a vyhovuje sada za 200 kč. kupte ji, pokud vám lépe sedí sada za 2000 kč. , kupte si tu, když vám to pěněženka ( a manželka - pozn. překladatele ) dovolí.
  11. Jestliže vybíráte svůj první terč, kupte si terč sisalový. Na výrobci příliš nezáleží, klíčové je aby byl sislový. Takový terč vám vydrží dlouho. Je na vás jestli si jej koupíte s pěknou herní skřínkou nebo jen pověsíte na dveře do kuchyně ale royhodně bz jste si měli pořídit desku pro psaní křídou. Pokud kupujete sisalový terč, můžete si jej objednat klidně přes internet. Rozhodně si nekupujte papírové terče, především prodávané v supermarketech. Takový terč vám nevydrží ani týden.

 

Ladění šipek

Ladění šipek znamená vlastně nastavení šipek, hodící se k vašemu stylu hodu. Pokud hovořím o nastavení, mám na mysli letky a násadky. Letky a násadky jsou zodpovědné za aerodynamické vlastnosti vašich šipek. Musí zohledňovat požadavky fyzikálních vlastností šipky ( bližší informace naleznete v článku o technice hodu ). Hlavním parametrem k vyhledání správné kombinace letka/násadka, je úhel, ve kterém šipka dopadá na terč. Bohužel, tento parametr se dá zjistit pouze na terči pro kovové hroty ( sisal ), proto pokud hrajete pouze šipky s plastovými hroty, musíte pro ladění šipek přesedlat na sisalový terč.

Správný úhel dopadu šipky na terč je mezi deseti až šedesáti stupni, jak je naznačeno na obrázku. Více sevřený úhel je lepší. Například, když každá ze tří šipek dopadne na terč v jiném úhlu, je něco v nepořádku. S největší pravděpodobností se šipka značně kýve nebo chvěje což lze odstranit pouze seriózním praktickým cvičením. Nicméně, použitím větších letek může také pomoci ke stabilizaci letu šipky. V podstatě, větší letky ( typ "standard" a větší ) zajistí větší úhel dopadu zatímco menší letky ( typ "hruška" a menší ) zajistí úhel menší. Vždy, když porovnáváte tvary letek, používejte stejné násadky pro různé porovnávané tvary. Materiál a délka násadky mají silný vliv na kombinaci násadka/letka a tudíž i na výsledek celého ladícího procesu. Taky dbejte na to, že váha násadek a dokonce i váha letek, mají vliv na úhel dopadu šipky. Čím těžší násadky a letky, tím menší úhel dopadu. To je důležité zejména když se rozhodujete pro použití nylonových nebo hliníkových či titanových násadek. Taky pozor na upevňovací kroužky pro nylonové násadky.

Ladění šipek vyžaduje dost práce a pozornosti. Obvykle to vyžaduje několik dní, aby jste zachytili výkyvy ve vašem hodu během několika dní. Nejlépe je začínat se středně dlouhými nylonovými násadkami a "standardními" letkami. Pak pokračujte v ladění podle toho v jakém úhlu dopadají šipky na terč.

Roztočit či neroztočit šipku při hodu ?

Nemyslím si, že roztočení šipky je něco špatného. Ale je to další potenciální zdroj chyb, protože je to další pohyb navíc. Na druhou stranu, rotace přidává na stabilitě. Z mého pohledu se tyto dvě věci navzájem vylučují a tak nemá smysl se tím zabývat. Rotace nemá co dělat s laděním šipek. Je to věc hodu a ne letky nebo násadky.

Údržba a transport šipek

Údržba

Šipky nevyžadují příliš velkou údržbu. Všechny díly podléhající opotřebení mohou být bez problémů vyměněny. Plastové hroty se často ohýbají. Lepší než pokusy o narovnání je plastové hroty častěji měnit. Kovové hroty se tak často neohýbají ale zase se často otupí. Proto je musíte brousit. Dá se koupit speciální vybavení na ostření hrotů, ale nejlepší je smirkový papír, resp. plátno.

Položte brusné plátno na konec stolní desky a posunujte za stálého otáčení hrotem po plátně. Šipku udržujte stále v pravém úhlu k plátně jak je naznačeno na obrázku. Když koupíte nové hroty, měli by jste nejprve párkrát smýknout každým o brusné plátno, než je začnete používat. Tupý hrot způsobuje odražení od drátů mezi segmenty a tím chybné hody.

  1. Velmi užitečný kombinovaný nástroj na utahování hrotů a násadek.
  2. Jeden z mnoha nástrojů na ostření kovových hrotů. Není špatný ale brusné plátno je lepší.
  3. Chytrý nástroj na vyndavání zalomených nylonových násadek v závitu těla. Užitečné zejména během zápasu.

Přeprava

Šipky můžete pochopitelně přepravovat v kapse u kalhot, ale není to příliš šťastné řešení, speciálně pro letky. Pokud si vzpomenete na odstavec o letkách, museli by jste pokaždé znovu letky vyrovnávat do správného tvaru. Opravdu by jste měli investovat do nějakého šipkového kufříku nebo alespoň většího pouzdra. Nejlepší jsou taková, kde mohou být letky ve správném tvaru nedeformované víčkem pouzdra.

Toto jsou velmi pohodlné příruční pouzdra, která udržují letky v jejich původním tvaru a umožňují rychlý přístup k šipkám. Není to nejlevnější řešení, ale velmi praktické. Osobně doporučuji.

Tak toto je něco. Luxusní kufřík na šipky a nářadí. Samo o dost dražší.

Ne zrovna nejlepší řešení, protože letky musíte skládat a opět tvarovat do správné pozice na násadkách.

Ta nejlevnější schránka na šipky. Často prodávaná společně se sadou šipek. Opět musíte skládat a rozkládat letky, nepraktické !