Dalším úkolem je iterace rozptylů k získání přesných výsledků. V porovnání k první knize „DARTS PELIT ( 1992 )“ došlo v druhé k mnoha drobným vylepšením. Za prvé, pravděpodobnosti jsou vypočítávány mnohem přesněji, namísto užívání kruhů o průměru čtyři milimetry, jsou plochy kolem mířeného bodu děleny do částí menších než 0,05 mm. Tento rozdíl je významný například u čistého středu, tedy nejmenšího cíle na terči.
Počítač byl naprogramován k imitaci reálného světa tak věrně, jak je to jen možné. Například dráty oddělující segmenty terče. Ty jsou překážkou hráčů. Kritická šířka drátu byla naprogramována na 0,2 mm. Z toho vyplynulo, že expert mířící na střed T20 strefí 1,7% šipek do drátu mezi segmenty. Na středu je pravděpodobnost strefení drátu již 3,1% pro experta (pozn. př. strefený drát znamená ve steelech ztracený hod, šipka nezůstane v terči).
Je třeba upozornit, že dráty jsou samozřejmě širší než 0,2 mm, ale jestliže šipka strefí drát trochu ze strany, projde dál a zůstává v terči, hod tak skóruje. Není možné vědět přesné procento šipek zkažených díky zasažení drátu, ale je důležité říct počítači, že je to v některých místech terče pravděpodobnější, například u čistého středu, oproti středu singlových výsečí. Současné technologie zvládají flexibilnější šipky, takže se procento zkažených hodů dík zasaženým drátům snižuje.
